MACHÁČEK: Pandemie: mýty o populistech a orientálním kolektivismu |
Krizi v roce 2008 nepředpověděl, až na úplné výjimky, nikdo, stejně tak tu v roce 1929. Inflaci po roce 2008 kvůli kvantitativnímu uvolnění naopak věštil leckdo – a nepřišlo nic.
Přesto působí rozhovor s ekonomem Rogerem Bootlem pro Bloomberg (s titulkem, který citujeme) jako osvěžení. Roger Bootle napsal knihu o zkrocení nárůstu spotřebitelských cen v 90. letech, která se jmenovala „Smrt inflace“, a nyní si všímá nástupu nové éry.
Bootle říká, že si nemyslí, že se vrátíme k silně inflačnímu prostředí jako na konci 70. a na počátku 80. let (týká se pochopitelně zkušenosti Západu a anglosaského světa především). Svět se ale nachází na konci kryptodeflační periody posledních několika let. Nebezpečí deflace pominulo. Jak vysoko inflace půjde a na jak dlouho, o tom lze pochopitelně diskutovat.
Globalizace, intenzifikace konkurence a kolaps síly odborů, to všechno působilo v 90. letech jako obrácený ropný šok. Některé trendy budou pokračovat, ale celkově se proud začíná obracet.
Kdyby si měl Bootle vsadit na důležitý faktor, který zvedne ceny, byly by to podle něj regulace a politiky související s ochranou životního prostředí a cíle bezuhlíkové ekonomiky.
Druhým elementem je strana poptávky. Vstupujeme do období, kdy poptávka bude velmi silná. Je tu zadržená poptávka období pandemie. Všude je prý hodně lidí s hodně penězi.
Převládá prý přílišný optimismus. Ten jako by říkal, že ceny neporostou příliš, a pokud ano, pak ne na dlouho. A pokud porostou, umíme je přece zkrotit.
Ti, kdo o tom rozhodují, mají přirozenou tendenci řešení odkládat s tím, že to nějak dopadne. Měli by ale dojít k jinému závěru. Aby se vyhnuli prudkému zvyšování úroků v budoucnu, měli by zvyšovat úroky postupně a po malých krůčcích.
Mluvíme ale o inflaci okolo tří procent, možná o něco víc. Někteří se obávají dvojciferných čísel, to však podle Bootleho není vůbec ve hře. Pokud se ale nezačnou zvyšovat úroky včas a postupně, stane se vyšší inflace součástí systému a očekávání.
MACHÁČEK: Řešit Bělorusko bez Ruska? Sblížení Minsku a Moskvy není v zájmu Západu |
Příklad 70. let ovšem podle něj není správný. Když se podíváme na dlouhé časové řady (a Británie má k dispozici data od 13. století), podobně vysoká inflace jako v 70. letech nikdy netrvá dlouho. Občas propukne inflace, ale pak vždy přijde dlouhé období nízké inflace, nebo dokonce deflace.
Sedmdesátá léta byla v tomto ohledu opravdu zvláštní. Začínalo se s relativně vyšší inflací. A pak došlo hned ke dvěma různým šokům. Fiskální i měnová politika byly nastaveny extrémně volně. A tehdejší institucionální kontext byl vůči inflaci velmi příznivý: silné odbory, silné korporace a vysoký podíl veřejného a státního vlastnictví.
Spíše je lepší srovnávat s 50. a 60. lety, s obdobím, než se na konci 60. let inflace rychleji zvedla. V 50. a 60. letech se lidem zdálo, že žijí v době relativně vysoké inflace, aby na konci 70. let pochopili, že to vlastně ještě žádná vysoká inflace nebyla.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
