Předseda ECB Mario Draghi podle krátké analýzy Bloombergu příliš nepřeháněl, když nedávno prohlásil, že ekonomické vyhlídky jsou „horší a horší“.
Ve druhém čtvrtletí ekonomický růst v eurozóně zpomalil na 0,2 procenta, což příliš nepomůže snahám ECB vytlačit inflaci trochu vzhůru. Předstihové ukazatele nálady mezi byznysmeny také nepřinášejí žádné dobré zprávy. Poptávka je slabá a firmy mají obavy ze zhoršujícího se napětí v mezinárodním obchodu, protože obchodní válka je asi zatím přece jen příliš silné slovo.
Slabé výsledky hlásí automobilky, třeba německý Daimler nebo francouzský Renault. Špatné výsledky průmyslu naštěstí vyvažují docela slušné výsledky v sektoru služeb. V hrnci centrálních bankéřů už se ale odškrabuje úplně ode dna. Budou se dále snižovat úrokové míry, budou se více využívat negativní úrokové míry, budou se dále nakupovat státní dluhopisy.
Další zpráva téže agentury upozorňuje na to, že Draghi přitvrzuje rétoriku směrem k vládám, že mohou dělat více a pomáhat centrální bance uvolňovat fiskální politiku.
Draghi samozřejmě nevylučuje další monetární stimuly v září, ale centrální banka se dostává na hranu svých možností. Draghi ale kritizuje především německou vládu. Němci si sami nepřipouštějí žádný problém, a to navzdory tomu, že jejich průmyslová výroba klesá. Ministr financí Olaf Scholz nemá žádný plán uvolňovat veřejné finance a nepovažuje „za moudré tvářit se, jako by snad byla nějaká krize“.
Německá vláda v minulém roce vytvořila rekordní rozpočtový přebytek ve výši 1,7 procenta HDP čili 58 miliard eur. Dluhová zátěž se snížila na 51 procent HDP. Německo tedy přeplňuje fiskální pravidla eurozóny i EU.
Pro fiskální stimul se vyslovuje i nástupnice Draghiho Christine Lagardeová s tím, že nastávající zpomalení ekonomiky „vyžaduje fiskální stimul všude, kde je to možné“.
Potíž je v tom, že kromě Německa nemají další velké evropské země prostor k fiskálnímu uvolnění. Francie, Španělsko a Itálie by měly spíše zpřísňovat fiskální politiku, aby byly schopny splnit evropská fiskální kritéria.
