My však nechme mobilizaci a drama Francouzům, protože z Prahy to neovlivníme. Můžeme si tedy dopřát tu drzost, že Macrona už prostě vidíme prezidentem.
Macron hodně staví na otevřenosti, na globalizaci, na evropanství, na další integraci Evropy. Budoucí prosperita Francie opravdu závisí na tom, jak se bude dařit celé Evropě a celé EU. Co si ale pod tím představit v praxi či realitě? A jak to souvisí s tím úplným jádrem Evropy, tedy německo-francouzskou spoluprací a kooperací?
Víme, že Macron je pro vícerychlostní Evropu, pro EU à la carte, kde se bude každý více či méně integrovat podle jídelního lístku, že je pro větší integraci eurozóny. Co to ale může znamenat konkrétně? Němci a také třeba Italové by rádi viděli více integrace EU třeba v migrační politice v nějaké společné kvótě na přerozdělování uprchlíků.
Tady ale Němci nenarazí jenom na odpor střední Evropy, nějaké permanentní přerozdělování migrantů nedopustí ani Francie – Macron Nemacron. Francouzi – a o to více, že budou mít v čele Macrona – by zase rádi chtěli více integrace eurozóny, ekonomickou vládu eurozóny, ministra financí, společný dluhopis, případně nějakou společnou daň či společný fond pojištění vkladů.
To zase nebudou chtít Němci, odpor k tomu je jejich národní konsenzus zleva doprava, opět Macron Nemacron. Nechtějí měnit základní evropské smlouvy, mají svá vlastní ústavní omezení apod.
Macron se může snažit působit na Němce, aby omezili svoje všemožné fiskální a obchodní přebytky, více investovali, deregulovali svůj sektor služeb a pomohli tak oživit poptávku v eurozóně. V tomto ohledu nic nového, totéž opakuje každý rok i Evropská komise. Macron to ale musí říkat nahlas a účinně na to tlačit, jinak bude jenom takovým dalším francouzským neslaným nemastným reformátorem, který toho tolik nezmůže a neprolomí.
Němci patrně budou ochotni ustoupit pouze v tom, co už navrhuje i německý ministr financí Wolfgang Schäuble: vznikne Evropský měnový fond (EMF) na způsob Mezinárodního měnového fondu, k tomu není třeba měnit základní smlouvy.
Před dvěma měsíci, když se ještě nový americký prezident Donald Trump těšil na rozpad EU a označoval NATO za přežité, mluvil kandidát Macron v Evropě nejjasněji: je podle něj třeba rychle posílit společné evropské obranné kapacity, společnou evropskou jadernou obranu pod francouzským vedením apod.
Nyní už Trump NATO rehabilitoval, tak bude možná lepší, když EU zatím nechá tyto nápady u ledu. Koneckonců představa, že evropskou obranu bude řídit nějaký evropský komisař, je zatím dosti scestná. Nestačí trable s eurozónou?
Jinak německé spektrum názorů na Macrona představuje zatím celý kaleidoskop. Někdo ho vidí jako katalyzátor další integrace EU, někdo jako neúspěšného reformátora pod prezidentem Hollandem a někdo zase jako naději pro Evropu, které by Německo mělo nějak pomáhat.
Svoje evropanství může ale Macron prokázat hned zkraje svého případného prezidentského mandátu. Měl by se postavit za MMF ve věci snížení řeckého dluhu a měl by se postavit za konstruktivní přístup EU ve vztahu k brexitu. Vztahy s Británií musí zůstat přátelské a vzájemný obchod by měl nadále vzkvétat. To jsou věci, které se budou řešit už velmi brzy. Hned jak se Macron usadí v Elysejském paláci.
Kratší verze přečtena včera v Českém rozhlase Plus.
...
Francouzští socialisté před druhým kolem jasně podporují Macrona. Republikáni žádají pouze hlasovat proti Le Penové, což se dá uskutečnit i odevzdáním prázdného lístku. Podle průzkumů Ifop by Macrona volilo 48 procent Mélenchonových příznivců, 33 procent by nikam nešlo a 19 procent by volilo Le Penovou. 47 procent těch, kdo volili Fillona, bude volit Macrona, 27 procent se zdrží a 26 procent bude volit Le Penovou.
Drama může způsobit jedině nízká volební účast, proti níž se naštěstí brojí na sociálních sítích.
...
Když se mluví o ekonomických nerovnováhách v eurozóně, ty mají i svou psychologickou a sociologickou podobu. Podle deníku FAZ je 86 procent Němců spokojeno s momentální ekonomickou situací, 76 procent Francouzů je nespokojeno. Ekonomický systém jako takový chválí 61 procent Němců, ale pouze 27 procent Francouzů. Pouze 13 procentům Němců vadí globalizace, zatímco ve Francii vadí 55 procentům lidí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
