Zároveň Draghi jasně vyzval k uvolnění fiskální politiky tam, kde je to v rámci maastrichtských kritérií možné. Jasně řekl, že veškerý posun k růstu a tvorba pracovních příležitostí v eurozóně v posledních šesti letech byly pouze důsledkem měnové politiky.
Některé státy provedly také doporučené strukturální reformy, jiné ale nikoliv. Jisté však je, že fiskální politikou mnoho států k růstu vůbec nepřispělo. Draghi jasně vyzval k tomu, aby se to změnilo. Státy, které k tomu mají prostor, mají rozpočtovou politiku uvolnit, státy, jež prostor nemají, si mají vytvořit nárazník, aby mohly volně a pružně fungovat tzv. automatické stabilizátory. Ten apel na automatické stabilizátory svědčí o tom, že ECB si to vyhodnocuje tak, že se v eurozóně opravdu blíží hospodářská recese.
Draghi oznámil, že konsenzus ve věci snižování úroků a ve výzvách směrem k fiskální politice byl tak zřejmý a silný, že nebylo třeba hlasovat. Ve věci nákupu aktiv a dluhopisů musely ale jižní státy v ECB přehlasovat celé severní křídlo eurozóny, ke kterému se připojila Francie. Přesto se Draghi rozhodl nákup aktiv centrální bankou jasně podpořit.
Nová předsedkyně ECB Lagardeová nebude muset první měsíce ve funkci činit nepříjemná rozhodnutí ani se dohadovat s Německem. Draghi za ni všechno odpracoval – rozloučil se důstojně a rázně.
Tvůrci české monetární a fiskální politiky by dění v ECB měli ostře sledovat.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
