MACHÁČEK: A byl to pokus o převrat! K americké válce narativů |
Minulý týden Bidenova administrativa provedla raketové útoky v regionu. Ten první mířil na pozice proíránských milic na syrsko-irácké hranici. Tyto milice jsou prý zodpovědné za nedávné útoky na americké pracovníky v Iráku. Politický úder proti Saúdské Arábii spočívá ve zveřejnění utajované zprávy CIA o úloze saúdskoarabského korunního prince Muhammada bin Salmána (MBS) v brutální vraždě saúdského disidenta a sloupkaře deníku The Washington Post Džamála Chášukdžího. To druhé se ovšem čekalo, slibovalo se to už před volbami a vícekrát i po nich. Přímý důkaz proti MBS zpráva nepřináší, jen posiluje evidenci nepřímou.
Američtí protiíránští jestřábi velmi zdrženlivě útoky pochválili, ale američtí protisaúdští jestřábi spokojeni nejsou: čekají přísnější potrestání MBS.
Celou situaci se pokouší vyhodnotit komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead. Podle něj je vzkaz Íránu i vzkaz Saúdům podobný. Bidenův aparát signalizuje, že se bude angažovat, ale nenechá si diktovat jak. A pravdou je, že země Blízkého východu už nemají takový vliv na chování Ameriky jako dříve.
Region je sice vystaven povětří geopolitiky a sám ji ovlivňuje, ale díky americké energetické soběstačnosti (těžba z břidlic apod.), díky většímu důrazu na úspornost i nárůstu obnovitelných zdrojů není už vliv Blízkého východu, co býval. I když ceny ropy stále fluktuují, bude se tak dít v nižším cenovém pásmu, než by tomu bylo bez nové produkce. Relativní význam regionu bude dál setrvale upadat.
Saúdové a Íránci reagují na tohle všechno různě. Přes všechny krutosti kormidlují Saúdové směrem ke stavu, se kterým budou moci ve Washingtonu žít. Království aktivně pracuje na vylepšení vztahů s Izraelem, reformuje učebnice a školství, postupně uvolňuje restrikce práv žen. Upadá i vliv radikálního wahhábismu. Ze Saúdské Arábie se nestane demokracie ani sekulární společnost západního typu. Režim bude jistě pečlivě hlídat hranice povoleného disentu. Lze ale čekat, že nový směr bude o něco lepší než ten starý.
Teherán se vydal na úplně jinou stezku. Využívá chaosu v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu a posiluje regionální angažmá. Zároveň ale urychluje svůj nukleární program. Americké proíránské holubice jsou přesvědčeny, že se takto Írán choval jen proto, že Trump neurvale stupňoval svůj tlak. Když prý Washington omezí nepřátelství, odpoví Írán vlídně. Tady ale uvidíme. Vztahy mezi náboženskou hierarchií a státem ztěžují možnost omezování náboženského radikalismu. Tvrdá rezistence vůči Západu navíc tvoří základ legitimity režimu. A relativní úspěchy íránských spojenců v regionu spíše naznačují, že se Írán nebude chtít vzdát něčeho, o čem je přesvědčen, že to přináší zisky. Pokud USA ustoupí, budou to v Teheránu brát tak, že jejich politika funguje.
Bidenova administrativa se zatím snaží kormidlovat mezi svými předchůdci. Nechce maximální tlak Trumpa, ale také chce lepší a déletrvající jadernou dohodu než tu, kterou dojednal Obama a která narazila na odpor spojenců v regionu. Zároveň se USA chtějí o něco víc distancovat od Saúdů i Netanjahuovy vlády v Izraeli.
Západní Evropa oceňuje ochotu USA vrátit se k jaderné dohodě s Íránem, ale Írán se zatím angažovat nechce. V červnových volbách tam asi navíc posílí tvrdá náboženská linie. V Teheránu jsou přesvědčeni, že Washington má jen dvě možnosti: jadernou dohodu nadiktovanou Íránem, nebo íránskou bombu. Pokud výsledek poškodí vztahy Washingtonu s Evropou či s americkými spojenci v regionu, bude Teherán v obou případech spokojen.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
