Autor vzpomíná, jak před 19 lety Jean-Marie Le Pen kandidoval na francouzského prezidenta a mítinků se zúčastňovali i představitelé Forza Nuova, italské krajně pravicové strany. Tehdy měl dojem, že pro evropskou demokracii začínají temné a nebezpečné chvíle.
O téměř 20 let později má každá země EU svoji krajně pravicovou stranu. Samotný termín krajní pravice je pochybný, leckdo používá výraz pravicový populismus. Rysy jsou prý jasné: odpor k migraci, hlavně k muslimské, antielitní rétorika, sklony ke konspirativním teoriím, kulturní konzervatismus, nacionalismus a nechuť k EU.
Některé tyto strany jsou prý nekritické vůči fašismu 30. a 40. let – k vichistickému režimu ve Francii, k Mussolinimu v Itálii, k Francovi ve Španělsku, a dokonce i k nacistům v Německu a ve Francii.
MACHÁČEK: Jak a proč Putin mluví k Evropanům |
Nad evropskou krajní pravicí visí stín 30. let. Vysvětluje to zděšení, které v Evropě zavládlo, když v roce 2000 Svobodní v Rakousku poprvé vstoupili do vládní koalice nebo když se Le Pen v roce 2002 dostal do druhého kola prezidentských voleb. Přesvědčení bylo jasné: pravicový extremismus musí být na hlavu poražen, nebo demokracie v Evropě zhyne.
O 20 let později je situace méně jednoznačná: krajní pravice se etablovala skoro v celé Evropě. Podobá se to více chronickému onemocnění než smrtelnému nebezpečí.
Naučili jsme se, že krajně pravicové strany mohou participovat ve vládách bez toho, že by demokracie skončila jako v roce 1933 v Berlíně. Koalice s extrémisty vládly v Rakousku, v Itálii, v Estonsku a ve Finsku – a pak přišly o moc. Demokracie nekončí, spíše se adaptuje.
Krajně pravicové strany musely ustoupit ze svých radikálních požadavků, a přišly tak o popularitu jako Praví Finové ve Finsku. Nebo se zapletly do korupčních skandálů a přišly o moc jako Svobodní v Rakousku nebo strana Ekre v Estonsku.
Adaptace běží podle Rachmana oběma směry. Některé tzv. mainstreamové strany převzaly témata a názory krajní pravice. Třeba dánská vládní koalice přitvrdila ve věci migrace a hodlá vracet uprchlíky do Sýrie s tím, že země je nyní bezpečná. Prominentní ministr Macronovy vlády ve Francii zase prohlásil, že Le Penová je „měkká“ vůči islámu.
Ve Švédsku, kde právě padla vláda, se možná budou podílet na koalici Švédští demokraté, strana s kořeny v neonacismu.
Maďarsko a Polsko jsou příkladem toho, co se stane, když populistická pravice vládne bez omezení. Ale i když po odchodu Merkelové bude Viktor Orbán nejdéle sloužícím evropským lídrem, je Maďarsko moc malé na to, aby hýbalo celou Evropou.
MACHÁČEK: Merkelová? Nejvíce přeceňovaná a blednoucí |
Úplnému sangvinismu ale podle Rachmana podléhat nelze. Jsou před námi dva testy: 1. Co se stane, když bude krajní pravice vládnout, ne v koalici, ale sama? 2. Co když bude krajní pravice vládnout v důležité evropské zemi jako třeba v Itálii, kde se časem může dostat k moci Italské bratrstvo a Liga, nebo ve Francii, kdyby vyhrála Le Penová prezidentské volby?
Kdyby se tak stalo, mohla by se EU pod takovým úderem i rozpadnout. Anebo se naopak celá EU bude vyvíjet podle vzoru jednotlivých národních států – v nesnadnou koalici krajní pravice s tzv. mainstreamovými stranami.
Tolik Rachman. Doplňující komentář JM je, že do definice extremismu se člověk nebo strana dostane i tím, že zůstane stát na místě a říká nebo si myslí věci, které bylo možné dříve říkat běžně.
Evropská ústava před osmnácti lety nebyla přijata, ale EU se ve svých kořenech odmítla přihlásit jak ke křesťansko-židovsko-antickým kořenům, tak k osvícenství, které poprvé rozpracovalo úvahy o omezení mocí. O vlivu amerického konstitucionalismu a federalismu ani nemluvě.
Extremismus i evropské hodnoty jsou dnes definovány výhradně vpřed uhánějícími pokrokáři. Člověk ani nestačí zaznamenat, kolik písmenek a znamének v LGBTQ plus zrovna přibylo a co dalšího už se zrovna nesmí říkat a psát. To, co bylo dříve normální, třeba říkat, že vnější hranice EU se mají hlídat a státy mají svůj migrační mix řídit, je dnes podle novodobých pionýrů taky extremismus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
