Azylová politika Evropské unie byla de facto formulována teprve v dohodě s Tureckem, která začala platit 4. dubna a na jejímž základě bylo deportováno 202 žadatelů o azyl. Azylová politika má podle Sorose čtyři fundamentální vady.
Řecko začalo vracet uprchlíky do Turecka. Vypluly první dvě lodě |
1. Byla projednána s Tureckem kancléřkou Merkelovou a jejím diplomatickým aparátem a vržena na Evropu.
2. Vyznačuje se naprostým nedostatkem zdrojů.
3. Není dobrovolná, protože zavádí kvóty, se kterými mnoho zemí EU nesouhlasí, a nutí uprchlíky, aby žádali o azyl tam, kde sami vůbec žít nechtějí.
4. Transformuje Řecko v jakýsi sběrný dvůr, jenž má nedostatečné zázemí a infrastrukturu pro uprchlíky, kteří tam už jsou, ale nechtějí tam zůstat.
Některé tyto chyby mohou být opraveny. Evropská komise některé uznala ve svých návrzích z 6. dubna. Komise ale stále trvá na systému, který staví na povinných kvótách, jež nikdy nemohou fungovat.
Komplexní azylová politika pro Evropu by měla podle Sorose stanovit pevný a spolehlivý cíl či strop, zhruba ve výši 300 000 – 500 000 uprchlíků ročně.
Je to strop dostatečně vysoký na to, aby uprchlíci, kteří to opravdu potřebují, byli ujištěni, že jednou dosáhnou vysněné destinace, a zároveň jde o dostatečně malé množství, o něž je možné se postarat v současném nepřívětivém politickém klimatu.
Svět i Evropa dávno znají techniky sloužící k tomu, že se řídí a usměrňuje nabídka a poptávka v nejrůznějších oblastech, kdy se posílají studenti do škol, stážisté do nemocnic apod.
V případě uprchlíků by platilo, že ti, kdo jsou pevně rozhodnuti jít pouze do jedné konkrétní destinace, budou muset čekat déle než ti, kdo akceptují, že se dostanou kamkoli, kde je to bezpečné, do destinace, která je jim přidělena. Všichni registrovaní žadatelé budou muset čekat, až na ně přijde řada.
Bude to mnohem levnější a především pro uprchlíky méně bolestivé než současný chaos. Ti, kdo budou předbíhat, ztratí svoje místo a budou se muset znovu zařadit na konec fronty. Bude to faktor, který bude působit na zachování disciplíny a respektování pravidel.
Tento plán bude stát okolo 30 miliard eur ročně. To bude znamenat dostatečně velkou finanční pomoc pro Turecko a další frontové linie, tak aby tamější uprchlíci a čekatelé mohli pracovat a posílat děti do škol. Měla by vzniknout společná evropská azylová agentura a hraniční stráž. Také by bylo možné řešit humanitární katastrofu v Řecku a vytvořit některé společné standardy v rámci EU sloužící integraci uprchlíků.
EU samozřejmě má dostatečnou kapacitu zvýšit práh na 30 miliard eur ročně, což je méně než 0,25 procenta celkového HDP všech členských zemí (16 bilionů eur). Je to také pouhých 0,5 procenta toho, co utratí v součtu všechny národní vlády.
Schází ale bohužel politická vůle. Fiskální pravidla EU většině států zapovídají, aby měly velké schodky a financovaly je vydáním nových dluhopisů. Proto nebylo něco podobného vůbec navrženo nebo seriózně zvažováno.
EU bude potřebovat nové daňové zdroje, jako například část zdrojů z daně z přidané hodnoty nebo zvláštní daň na benzin, kterou navrhl Wolfgang Schäuble, nebo zvláštní poplatky na vízové žádosti do Evropy.
EU by měla začít vyčleňovat peníze pro Turecko na rok 2017, tvrdí eurokomisař |
Evropská unie by mohla využít toho, že má rating AAA a instituce a záchranné valy zřízené k záchraně eurozóny – jako EFSF, ESM i BPAF (fond na stabilizaci platebních bilancí). Tyto fondy či záchranné valy mají dostatečnou kapacitu až 60 miliard eur a jejich záchranná kapacita bude narůstat s tím, jak se Irsko či Portugalsko úspěšně vypořádávají s následky krize eurozóny a do těchto fondů splácejí půjčené peníze.
Tyto fondy mohou být použity flexibilně, stejně jako bylo před pár lety třeba rychle postavit hráz finančním spekulantům, kteří hrozili rozebráním eura. Mezitím by Evropská unie získala čas dohodnout se na tom, jaké daňové instrumenty použije; než se tak stane, může vydat dluhopisy, což koneckonců státy postižené přírodní katastrofou, např. povodní, činí běžně.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
