Matt Levine na Bloombergu vysvětluje, jak to funguje.
Jedná se o operace z oblasti finančních derivátů tzv. futures. Představme si to tak, že lidé do ropy rádi investují. Ropu si můžete kupovat na to, že ji rafinujete a pak nějak spálíte, ale taky ji můžete kupovat jako investici, spekulaci, zajištění. Když koupíte barel za 35 dolarů a cena bude nakonec 65 dolarů za barel, vyděláte na tom. Pokud bude cena třeba 15 dolarů za barel, proděláte.
Olej je hořlavý a toto zajišťování samozřejmě neprobíhá tak, že ho skladujete doma v garáži, kupujete si abstraktní ropu, finanční instrument, který kopíruje skutečnou cenu – a také na ni má vliv. Takhle to chcete, je to pohodlné, nemusíte doma skladovat hořlavou kapalinu. Je to samozřejmě ještě mnohem složitější, ale pro účely této poznámky to stačí.
…
Přestože jde tedy o technikálii z oblasti finančních trhů, nemůže se to podle Johna Autherse ze stejného serveru ignorovat. Nejde jen o složitou matematiku finančních trhů. Souvisí to s managementem flotil ropných tankerů, s řízením ropovodů, rafinerií a ropných studní. Ropa se pochopitelně nemůže prodávat za zápornou cenu dlouho.
Zápornou cenu černého zlata nelze ignorovat jako obskurní technikálii také kvůli tomu, že se prostě nic takového nikdy v historii nestalo. Dvacátý duben vejde do dějin jako historické datum. Bude se to někdy opakovat? Vyloučit to samozřejmě nelze, ale průmysl na straně nabídky (těžba) i poptávky bude nyní pochopitelně reagovat na to, že je absurdní platit někomu za to, aby skladoval ropu ve skladu, který navíc neexistuje.
MACHÁČEK: Itálie v nebezpečí a čínské chyby |
Autor dále upozorňuje, že prudký pokles cen ropy většinou oslabí měny vývozců ropy, to se však tentokrát neděje. Mexické peso či norská koruna oslabily už dříve, akciové trhy v okamžitém šoku nejsou. Samozřejmě se hroutí američtí břidlicoví producenti, jinak je ale dopad dějinné události víceméně omezený.
…
A do třetice ze stejného serveru komentář Cliva Crooka. Podle něj princip nezávislosti centrálních bank koronavirovou krizi nepřežije. Ať si o tom myslíme cokoli, postpandemická éra měnové politiky bude velice odlišná od toho, na co jsme dosud byli zvyklí.
Koronavirová krize samozřejmě změní psané i nepsané dohody o tom, jak v posledních dekádách operovaly centrální banky. Idea politické neutrality centrálních bank bude s největší pravděpodobností opuštěna.
Minulé krize – tedy především globální období vyšší inflace v 70. a 80. letech – podpořily vznik principu nezávislé centrální banky. Současná krize bude naopak vyžadovat koordinaci vlád a centrálních bank. A například americká centrální banka – tedy federální rezervní systém – se možná dostane pod přímou politickou kontrolu.
MACHÁČEK: Macron varuje před rozpadem EU |
Na vážkách to bylo i při minulé tzv. velké recesi a po ní, kdy se centrální banky sice pustily do měnového uvolnění skrze nákup dluhopisů všeho druhu, ale musely přísně deklarovat, za jakých podmínek program ukončí.
Při této krizi zadlužení států prudce poroste a centrální banky budou asi muset dlouhodobě a přímo monetizovat státní dluh i rozdávat lidem tzv. vrtulníkové peníze.
Poznámka Monitoru JM:
Autoritativnější státy možná centrální banky podřídí vládě, pro demokratické a liberální země bude ale lepší dobrovolná a přívětivá kooperace centrálních bank a vlád na řešení naprosto mimořádné a bezprecedentní ekonomické deprese. Snaha centrální banky do něčeho tlačit silou může být ve výsledku kontraproduktivní. Úzká kooperace ve vzájemné dobré vůli bude – jakkoli je nutná – také znakem otevřené společnosti a demokracie. A v takové společnosti to má jít i v neobvyklé krizi po dobrém.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
