Kdyby ale Evropa dokázala vyrábět a vyvíjet srovnatelné nebo lepší telekomunikační technologie než Čína, nemusela by se žádnou restrikcí zabývat. Evropa je dostatečně bohatá na to, aby takové technologie dokázala vyrobit a vyvinout, ale je příliš rozdrobená a nedokáže jako celek uvažovat a jednat strategicky. Součástí strategického uvažování by mělo být pochopení toho, že ve světě blízké budoucnosti už tolik nepůjde o liberální ekonomickou soutěž, ale o soutěž a dominanci technologií.
Na relativní slabost Evropy je však potřeba pohlížet i v širším kontextu. Komentátor amerického deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead se o to v tomto týdnu pokusil. Teprve v roce 2017 se ekonomický výkon eurozóny dostal na úroveň roku 2009. Ve stejné době se čínské hospodářství zvětšilo o 139 procent, indické o 96 procent a americké o 34 procent. Evropa je navíc rozdělená a do sebe zahleděná: Británie odchází, Maďarsko a Polsko se odcizují Západu a velká část jižní Evropy stále cítí hořkost kvůli tomu, jak s ní bylo nakládáno v průběhu krize eurozóny. Protievropské a nacionalistické strany sice neovládnou příští Evropský parlament, ale rozhodně v něm posílí. EU ale byla přece založena proto, aby zastavila úpadek Evropy, ne aby ho pouze reflektovala.
Něco bylo nevyhnutelné. Technologie se ve 20. století rozšířily do Asie i obou Amerik a začaly se zavírat nůžky mezi Evropou a zbytkem světa. Rozšíření zdravotnických inovací přispělo k populační explozi ve zbytku světa, zatímco populační růst v Evropě se zastavil.
Prohloubení a rozšíření EU ale není podle komentátora Meada moc velkým úspěchem. Budování Evropy, která by se mohla rovnat Americe nebo Číně, se nedaří. Euro lze prý považovat za ekonomický nezdar a diplomatická jednota se nezdařila. Vliv Evropy v USA, který dosti poklesl už za prezidenta Obamy, se za Trumpa dostal na nulu. Ameriku a Rusko ani nenapadne, aby s Evropou konzultovaly, že ruší smlouvu o raketách středního doletu – a stejně tak nenapadne Američany, aby s EU konzultovali novou obchodní politiku vůči Číně. Čína zase bere mnohem vážněji Indii a Japonsko než Evropu. Jestli autor EU za něco oceňuje, pak je to jednotný evropský trh i skutečnost, jak EU na tomto poli dokáže zacházet s giganty, jako je Google či Gazprom. To je prý nejdůležitější a nejlepší evropská karta v globální hře.
Tolik Wall Street Journal. Dodejme, že regulace Evropě jde – a nejen ta škodlivá. Ochranu osobních dat známou jako GDPR bude EU možná do světa „vyvážet“ jako výdobytek našeho humanismu. Jenže být excelentní v regulaci je sice hezké, ale relativní úpadek našeho kontinentu to nezastaví.
Přečteno včera Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
