Text z Financial Times zde. Hlavní lekcí je, že bychom neměli skákat hned na konec „hry“ a sázet na svůj oblíbený scénář. Je chybou nepřipouštět si scénáře, které se nám nelíbí. Další lekcí je pak to, že mnohé volby, které se jeví jako binární, ve skutečnosti takové vůbec nejsou. Jádrem toho, co se bude v příštích týdnech odehrávat, nebude žádná binární volba, ale zkoumání jakési šedé zóny mezi znovuotevřením brexitové smlouvy a neotevřením brexitové smlouvy.
Matematik musí přidávat dostupné informace do vzorečku, politický pozorovatel bude také potřebovat sbírat dostupná fakta. Jde o něco, čemu ekonomové říkají prozrazené nebo už jednou vyjevené preference. Samozřejmě nevíme, co si členové britského parlamentu myslí doopravdy nebo co přesně udělají, když budou stát před určitou volbou. Ale víme už, jak hlasovali v minulosti. Například o něčem vypovídá to, že se minulý týden v britském parlamentu nenašla většina pro to, aby parlament požádal vládu, aby ta požádala Brusel o odklad lhůty vyplývající z článku 50 Lisabonské smlouvy za 29. březen. Dalším faktem, jenž bývá často opomíjen, je to, že tvrdý brexit nelze zakázat, protože právně vyplývá z Lisabonské smlouvy, pokud nebude dosaženo dohody.
…
Itálii se sice ekonomicky moc nedaří, ale v politice často udává trendy, píše Tony Barber rovněž ve Financial Times. Benito Mussolini, socialistický novinář, se stal prvním evropským fašistickým diktátorem.
Silvio Berlusconi se stal prvním politikem, který vybudoval široce rozkročenou stranu z televizního a reklamního impéria.
Dnes musí Evropa sledovat italského místopředsedu vlády Mattea Salviniho, jehož popularita – stejně jako popularita jeho Ligy – značně roste. Salvini se chce stát dominantní figurou v Evropě a vést nacionalisticko-populistické povstání proti establishmentu v Evropě. Salvini má štěstí. Merkelová v politice končí, francouzská pravice se nevzpamatovala z porážky z roku 2017. Británie je na cestě z EU – a svoji euroskeptickou pravici si bere s sebou.
Itálie má bohatou tradici disruptivní politické inovace. Italové vynalezli eurokomunismus, který odtáhl komunisty v západní Evropě od SSSR a dovedl je až k přijetí parlamentní demokracie. Berlusconi předcházel vzestupu thajského oligarchy Tchaksina Šinavatry nebo Donalda Trumpa. Jeho síla v italské politice je ale slabostí ostatních. Jeho největší slabinou budou dříve či později chabé ekonomické výsledky Itálie.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
