Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: K berlínskému příměří a evropské zahraniční politice

Názory

  13:19
PRAHA - V sobotním textu pro tištěné Lidové noviny jsem konstatoval, že Evropská unie a státy EU jsou nejen neschopné mít nějakou společnou zahraniční politiku, ale pokud by EU chtěla být alespoň velkým Švýcarskem a mírovým zprostředkovatelem, tak i v tomto ohledu je ekonomicky slabé Rusko iniciativnější.

Evropská unie (ilustrační foto) foto: Reuters

Ruský pokus o zprostředkování míru v Libyi v Moskvě zkrachoval, naopak se konalo za stejným účelem jednání v Berlíně, které sice nepřineslo žádný velký úspěch, ale také neskončilo krachem. Každopádně je dobře, že Evropa s Německem v čele byla alespoň iniciativní, protože je to především v zájmu Evropy.

Server Eurointelligence.com to považuje za malé diplomatické vítězství Berlína, důležité je, že se schůzka vůbec konala a že neskončila krachem. Angela Merkelová pozvala lídry dvanácti zemí a taktéž představitele EU, Africké unie a Arabské ligy. Představitelé libyjské vlády Fáiz Sarrádž a povstalecký generál Heftar se vůbec nepotkali, a byli dokonce ubytováni v různých hotelech. Z dohody vyplývá, že Heftar zvenčí se nebude do libyjského konfliktu plést, dodávat tam zbraně a obě frakce budou jmenovat výbory, jež budou jednat o stálejším příměří. Důležité je, že se zúčastnily i Rusko a Turecko, tedy země, které dodávají žoldnéře různým stranám konfliktu. Není zatím příliš jasné, kdo bude příměří monitorovat ani jak rychle se zahraniční žoldnéři stáhnou apod., důležité ale opravdu je, že se summit konal.

K evropské zahraniční politice se vyjadřuje na stránkách Financial Times i komentátor Wolfgang Münchau. Pokud se Evropa nevzpamatuje, stane se hřištěm amerických, čínských a ruských zájmů, které si Evropu rozeberou.

Podle autora si leckdo pochvaluje, jak eurozóna dokázala vyřešit svou krizi vznikem některých institutů, jež tu před deseti lety nebyly. Otázka stojí podle Münchaua jinak: slouží eurozóna svému účelu?

Největším rizikem pro EU je nyní zahraniční politika, nikoli finanční nestabilita. Evropské instituce jsou k tomu stejně nevybavené, jako byly před deseti lety, když vypukla finanční krize a krize eurozóny.

Rusko a Turecko obcházejí italské zájmy ve věci Libye. Amerika a Čína si libují v tom, jak je snadné vydírat Německo kvůli clům na auta. Pokud Německo bude blokovat technologie Huawei, bude Čína dovážet méně německých aut. Německá ministryně obrany zvaná AKK potvrdila informaci, že Trumpova administrativa pohrozila Německu, Francii a Británii cly, pokud tyto země nevyvolají arbitráž s Íránem ve věci dodržování nukleární dohody, což je přesně to, co tyto tři země minulý týden udělaly.

V prosinci schválil americký Kongres sankce proti firmám, které staví plynovod Nord Stream 2. Zprvu si všichni mysleli, že švýcarská firma Allseas plynovod dostaví během třicetidenní implementační lhůty, která sankcím předchází, firma ale raději stavbu zastavila, takže posledních 160 kilometrů není hotových.

Za některé věci si EU může sama. Země EU v čele s Německem mají permanentní obchodní přebytky se zbytkem světa. Němci se chlubí tím, jak úspěšní jsou exportéři, ale nechápou, jak jsou kvůli tomu zranitelní. Německá zahraniční politika pak příliš často sleduje úzký cíl průmyslových zájmů, hlavně co se týče automobilového průmyslu a energetiky.

Kdyby EU měla Metternichy a Talleyrandy dnešní doby, první, co by udělali, by bylo ukončení závislosti na vývozu, což by znemožnilo vydíratelnost. Z eura by udělali zahraničněpolitický instrument, stejně jako ze své obchodní a antimonopolní politiky. Letargická zahraniční politika EU ještě nedorostla realitě, v níž jsou cílené ekonomické sankce běžným instrumentem.

V rozhovoru pro FT popsala kancléřka Merkelová EU jako pojistný systém. Ale kdo vyplácí pojistné? V případě eurozóny to byla ECB. V případě zahraniční politiky však žádný ekvivalent centrální banky neexistuje.

EU měla některé dílčí úspěchy. Třeba spustila a dosud udržela protiruské sankce po záboru Krymu. Jenže to se povedlo také proto, že sankce spustila a držela Obamova americká administrativa.

Tolik Münchau. Za Monitor JM bych dodal, že evropská zahraniční politika by měla vycházet z evropských bezpečnostních a obranných zájmů. Měla by být tedy ne proti Americe (a neměla by USA vůbec srovnávat s Čínou), ale měla by být současně atlantická. Energetika, telekomunikace i umělá inteligence s bezpečností a obranou souvisejí. Co se týče sankcí na Nord Stream 2, tento plynovod ostře kritizovala už minulá americká administrativa. Samozřejmě to neznamená být americkým vazalem, Evropa musí umět rozpoznat, kdy Amerika balí obchodní, finanční a bezpečnostní a disputace též do spojenecké rétoriky, jako je tomu s protesty ohledně zdanění amerických internetových firem.

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Debata Jana Macháčka

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!