„Válka v Gaze“ se přelila před dvěma týdny i do Ameriky. Propalestinští demonstranti i demonstranti podporující přímo Hamás překročili linii, která dělí mírumilovné protesty od násilí v mnoha amerických městech, píše.
Násilí proti Židům v USA mělo až dosud pouze tři formy: bylo spácháno vyšinutým jedincem, jako např. útok na synagogu Tree of life v Pittsburghu v roce 2018. Nebo šlo o komunální tenze mezi Afroameričany a Židy jako v Brooklynu v roce 1991. Nebo se jednalo o útok na konkrétního jedince jako lynčování Leo Franka v roce 1915.
Před dvěma týdny se objevilo něco úplně nového. Došlo k bezpočtu útoků na jednotlivé Židy a na lidi, kteří pro útočníky jako Židé vypadají. Cíle neměly žádnou odpovědnost za izraelskou politiku. Průzkumy veřejného mínění dokonce tvrdí, že většina amerických Židů nevolí Trumpa, nemají rádi premiéra Netanjahua, jsou kritičtí vůči tomu, jak Izrael zachází s Palestinci, a dokonce jim nevadí BLM. Jediné, co útočníky zajímalo, bylo, že jejich oběti jsou nebo vypadají jako Židé.
Nic z toho by nepřekvapilo Theodora Herzla, architekta sionistického hnutí. Herzl si totiž včas uvědomil, že ideály liberalismu a osvícenství jsou sice krásné a lákavé, ale že evropští Židé vyhynou, když pasivně svěří svůj osud do jejich náručí.
Mnoho Izraelců, ať už jde o potomky těch, kdo přežili holocaust, uprchlé před perzekucí z převážně muslimských zemí na Blízkém východě, nebo ty, kdo měli zkušenost se sovětskou totalitou – se shoduje, že se Herzl rozhodl správně.
Amerika se vždy snažila stavět svou národní identitu nad rasy, kmeny a náboženství, každý tam měl být doma a cítit se jako Američan. K ideálu je vždy dost daleko, ale většina Američanů v tento ideál věří. Nyní se začne leckdo tázat, jestli neměl Herzl pravdu i v případě USA.
MACHÁČEK: Chybějící letadlová loď |
Antisemitismus (historicky) i regionálně (na Blízkém východě) pomohl vytvořit izraelskou společnost a státnost, pomohl Židům se semknout dohromady. Díky zkušenosti antisemitismu je Izrael také tvrdý. Nenechá si líbit ani rakety z Gazy či Libanonu, ani hrozby genocidou od íránských mulláhů.
Bidenova administrativa by si přála, aby byl Izrael vůči Palestincům poněkud měkčí. Násilí vůči Židům v USA tomu ale určitě nepomůže.
…
V témže listě se Gerard Baker zamýšlí nad novým fenoménem antisemitismu ze strany „woke“, tedy nových, uvědomělých levicových pokrokářů.
Židé – lépe než kdokoli jiný – vědí, že projevy antisemitismu naznačují nějaké širší a hlubší zranění ducha společnosti. Podobný dojem ale člověk získá z nové vlny antisemitských útoků v New Yorku, Los Angeles na Floridě a jinde.
Politický kontext je nový. Jde o přímou reakci na konflikt v Gaze. Antisemitské násilí sice odsuzují politici z obou amerických politických stran, ale progresivní křídlo Demokratické strany podporuje resentimenty a předsudky. Jedna věc je kritizovat izraelskou vládu za to, jak brání bezpečí svých občanů (i to je pomýlená kritika), věc druhá je zpochybňovat charakter židovského státu jako takového. Kongresman Ilhan Omar obvinil Izrael z „válečných zločinů“ a kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortézová označila Izrael za „apartheid“.
Prezident Joe Biden, který kritizuje systémový rasismus vůči černochům, mlčí vůči tomu, když se hází výbušniny na židovské obchody nebo se vykřikuje „fuck the Jews“.
Progresivní neomarxistická ideologie redukuje všechny tenze ve společnosti na konflikt mezi utlačovaným a obětí, sociální a třídní postavení jenom vystřídala rasa.
Židé dobře vědí, že nenávist s příměřím možná poleví, ale nezmizí. A může ji živit ideologický narativ o obětech, utlačovaných a spravedlivé odplatě.
