Kontrast s referendem v Katalánsku nemohl být větší. Španělský premiér Rajoy se podle něj rozhodl hloupě, když použil policejní násilí, aby znemožnil konání referenda, jež by patrně mírumilovně rozhodlo podobně jako ve Skotsku. Španělsko a Katalánsko nyní směřují ke kolizi, které se dalo vyhnout, kdyby Španělé sami neprojevovali stejný dogmatický nacionalismus jako Katalánci. Nyní získali Katalánci díky obrázkům policejního násilí obrovskou podporu a posílili dojem utlačovaného národa bojujícího za svou svobodu.
Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě. Katalánci nejsou utlačovaný národ. Mají vysoký stupeň autonomie. Mohou si organizovat svůj vlastní vzdělávací systém ve svém vlastním jazyce. Žádné překážky se nekladou kulturnímu rozvoji. Jde o nejvíce prosperující region Španělska. Hlas Katalánců je slyšet na národní i evropské úrovni.
Katalánský nacionalismus je stejný jako ten britský, který způsobil brexit. Je podobně založen na celé řadě mýtů.
První mýtus je, že existuje vnější nepřítel. Pro zástánce brexitu to jsou autority EU, pro Katalánce španělská vláda.
Druhý mýtus je, že lidé žádající nezávislost mají jasně definovanou identitu. Politici musí následovat vůli lidu. Není žádný prostor pro oponentní názor. Britská vláda nyní volá po patriotismu: kdo byl proti brexitu, asi není správný patriot.
Třetí mýtus je, že nezávislost bude generovat prosperitu, které už nebude nic překážet.
Důležitá je myšlenka na závěr. Globalizace podlamuje národní suverenitu. Grauwe uvádí příklad korporátních daní ze zisku. Velké firmy vydírají vlády a vyhrožují, že odejdou. Přestože si lidé nic takového nepřejí, daně všude klesají. Kdyby se korporátní daně v EU sjednotily, neměly by nadnárodní korporace čím vyhrožovat.
Druhý příklad – obchod. Důležitější než celní tarify jsou dnes netarifní bariéry a různé standardy. Na světě jsou nyní prakticky pouze tři celky, které mohou zásadně ovlivnit povahu standardů a pravidel – USA, EU a Čína. Samostatná Británie chce získat zpátky kontrolu, ale ve skutečnosti bude její vliv, a tedy i suverenita nižší. To platí i pro Katalánsko. Paradoxem globalizovaného světa je, že když nacionalisté získají více formální suverenity, budou mít méně té skutečné. A naopak platí paradox, že když se státy vzdají formální suverenity, může to vést k větší suverenitě národů Evropy.
…
Wolfgang Münchau ve svém komentáři pro Financial Times upozorňuje, že měnová unie a existence eurozóny nakonec zastaví jakékoli pokusy o nekonsenzuální cestu k nezávislosti Katalánska. Kdyby se Katalánsko opravdu najednou odtrhlo, důsledky by byly mnohem horší než při nejtvrdší možné verzi brexitu. Británie se bude potýkat především s výpadkem obchodu, ale Katalánsko by muselo odejít z eurozóny i EU najednou. Euroizace, jakou používá Černá Hora, nemůže fungovat pro velkou ekonomiku typu Katalánska. Banky v Katalánsku musí mít přístup k likviditě centrální banky. Srovnávání s brexitem vede k tomu, že se špatně odhaduje pozice EU. EU nikdy neuzná nezávislost Katalánska, pokud ji neuzná Španělsko. A kdyby se Katalánsko stalo de facto nezávislým, stane se hranice Španělska a Katalánska například vnější hranicí Schengenu.
…
Otázka do Debaty Jana Macháčka pro tento týden:
Jak má vláda podle vás správně postupovat ve věci hrozby přesunu výroby automobilu Škoda Superb do Německa? Podle mne má vláda využít všechny diplomatické kanály a upozornit nejen koncern, ale i německou vládu, že její přístup ke skandálu s emisemi byl dosud neuvěřitelně krotký, a to i ve srovnání s Německem. Zároveň ale vláda musí předložit kredibilní akční plán, který automobilce umožní rychle zaměstnat více agenturních zaměstnanců z ciziny.
Anebo má podle vás vláda nechat působit tržní síly? To ovšem může být matoucí, protože i v Německu se tvrdě bojuje například za zájmy jejich odborářů. Pak je tu také názor, že průmyslu máme stejně až až a že naše ekonomika je na výrobě aut příliš závislá.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
