Ten konstatuje, že největší počet vedoucích funkcí v novém Evropském parlamentu zastávají Němci, což asi nepřekvapí, když Němci také představují nejsilnější národnostní skupinu v europarlamentu. Němci mají tři místopředsedy Evropského parlamentu, předsedu lidovecké frakce, respektive skupiny EPP, a mnohé další. Když se ale oprostíme od absolutního počtu europoslanců za určitou národnostní skupinu a poměřujeme důležité funkce velikostní národní delegace do Evropského parlamentu, jsou podle analýzy nejúspěšnější skupinou právě Češi.
Češi mají dva viceprezidenty Evropského parlamentu (Dita Charanzová, Marcel Kolaja), čtyři místopředsedy klíčových ekonomických výborů a pozice koordinátorů v několika důležitých politických uskupeních či frakcích. Druhou relativně nejsilnější skupinou Evropského parlamentu jsou pak Portugalci.
Tohle je docela v rozporu s obrázkem České republiky, který o nás šíří i lidé, kteří se sami označují jako proevropští. Těm se česká politika jeví jako málo proevropská, a tudíž za to trestaná a ostrakizovaná. Podle tohoto obrazu jsou Češi jen brblalové a univerzální kritici, kteří nevědí, co chtějí, a na které není nikdo zvědavý. Realita je však úplně jiná.
Druhá věc, kterou Češi sami sobě vyčítají, je, že neumějí táhnout za jeden provaz a přetahují do Evropy domácí špinavý politický boj. Vrcholem byly e-maily europoslanců Šojdrové a Niedermayera, aby jejich zahraniční kolegové z EPP nevolili Ditu Charanzovou za místopředsedkyni EP. Přes to všechno jsou ovšem výsledky dobré. V sebepoškozování, kanibalizaci a bratrovražedné válce jsou nyní evropskými rekordmany asi Poláci.
Evropský parlament také neřeší pouze vysoce a povrchně medializované evropské věci, jako je třeba migrace, ale především mnoho ekonomických agend a záležitostí jednotného trhu, kde je s českými europoslankyněmi a europoslanci zjevně dobrá zkušenost.
A nakonec – i kdyby si to leckdo přál –, není pravda, že je důležitá pouze Evropská komise. Nový Evropský parlament bude důležitější a živější proto, že už neexistuje pohodlná většina evropských lidovců a socialistů a situace je mnohem méně přehledná.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
