Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Názory

MACHÁČEK: Lekce pro Bidena: věci se dějí

Americký prezident Joe Biden. foto: Reuters

Historik Niall Ferguson v komentáři pro Bloomberg píše, že američtí prezidenti zvolení během krize jsou nejprve populární, pak to ale většinou změní nepředvídané události.
  13:30

Franklin D. Roosevelt byl zvolen na vrcholu velké hospodářské krize. Harry Truman v nejkrvavější fázi druhé světové války. Richard Nixon zdědil vietnamskou válku a domácí nepokoje. A Barack Obama nastoupil na počátku globální finanční krize.

Všichni byli znovu zvoleni. Když přebíráte v temné době, je tu šance, že si budete ve druhé kampani zpívat, že „šťastné dny jsou zase tady“.

Biden přebírá vládu, když je pandemie covidu-19 na vrcholu. Podobně jako FDR v roce 1933 chce zaujmout hyperaktivitou: desítky exekutivních příkazů, stimulační balíček apod. Očkování asi přinese kolektivní imunitu už během léta a ekonomika se časem vrátí k normálu. Biden začíná s popularitou 68 procent. Může se po sto dnech přehoupnout i k 80 procentům jako George H. W. Bush během války v Zálivu a George W. Bush po 11. 9. 2001?

To se asi nestane. Britský premiér Harold Macmillan vysvětloval proč: „Události, milý hochu, události.“ Též mluvil o „opozici dění“.

Někdy dělají prezidenti sami nevynucené chyby. Nejen tvoří historii, ale ta jim jde i po krku.

Média jsou dnes vůči Bidenovi tak servilní, že to připomíná sovětský deník Pravda. Ferguson doufá, že ho Twitter a Facebook nevymažou kvůli navádění ke vzpouře, ale s pomocí historie nadhazuje, co se může stát.

Sotva Truman dosáhl vítězství nad Japonskem, začala obrovská vlna stávek. V GM stála práce tři měsíce. Truman říkal, že zjistil, že „mír je docela peklo“. Kennedy se krátce po nástupu do funkce nechal přesvědčit k invazi v zátoce Sviní na Kubě. Lyndon B. Johnson se v roce 1964 rozhodl eskalovat americké angažmá ve Vietnamu, což nakonec zničilo jeho prezidentství. Nebo si zkusme představit, co by se stalo, kdyby Ronald Reagan nepřežil pokus o atentát pouhé dva měsíce po inauguraci. To jsou ony „události“.

MACHÁČEK: Očkovací selhání EU a žádné knihy pro zrádce

Největší chybou prvního Clintonova turnusu byl nápad nechat řídit reformu zdravotnictví vlastní manželkou.

Biden má oproti svým předchůdcům obrovskou výhodu: je velmi zkušený – šestkrát byl zvolen senátorem a dvakrát byl viceprezidentem. Roosevelt i Johnson ale disponovali mnohem masivnější většinou v obou komorách. Biden má pouze slabou většinu ve Sněmovně reprezentantů.

Během inaugurace mluvil Joe Biden jedenáctkrát o jednotě, ale jeho exekutivní příkazy neumožní nadstranickou kooperaci. Hned šest příkazů žádá různě liberalizovat migraci. Plán dát všem ilegálním migrantům občanství téměř určitě sjednotí Trumpem rozdělenou opozici. Dva zákony se soustředí na podporu menšin a rasovou spravedlnost ve federální správě a diskriminaci na základě genderové identity, což znamená, že ženy považující se za muže budou moci soutěžit v ženských týmech. Lidé, kteří nemají rádi ani Trumpa, ani nově probuzené majitele pravdy (woke) stejnou měrou, mají nabito.

Stát se toho může spousta. Záchranný plán – tedy schodky a měnové uvolnění – povede logicky k nárůstu nerovností, protože zvýší ceny nemovitostí, akcií a finančních aktiv. Nové mutace koronaviru mohou ještě razantně zhoršit epidemiologickou a zdravotní situaci. Jeden prezident – Donald Trump – už koronavirus měl. Biden je starší (78), než byl Reagan na konci svého prezidentství.

Uvolnění imigračních pravidel a cesta k občanství probudí zájem migrantů. Na cestě už je jedna karavana v počtu 9000 lidí, která postupuje Guatemalou. Nápady na omezení fondů pro policii už vedou k nárůstu vražd ve velkých městech až o 50 procent.

Ve věci Číny chce Bidenova administrativa navázat na Trumpa. To je správné, protože představa, že účast na globalizaci přivede Čínu k politické liberalizaci a k tomu, že se vzdá touhy po světové dominanci, je naivní. Zároveň se ale výrazně zvyšuje riziko konfliktu v důsledku provokace, náhodného střetu i čínského záměru.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.