V rámci oslav výročí se v Litvě konaly různé konference, ta jedna se například týkala ruské propagandy, ruské hybridní a informační války, obrazu Ruska v médiích apod. Účastnili se američtí i evropští odborníci na Rusko, zástupci think tanků, novináři, akademici, ruští nezávislí intelektuálové pracující často pro americké think tanky apod.
Na Putina, Rusko a Ukrajinu se po dvou vteřinách stočilo každé téma, a to v míře, jakou si my za českou pecí vůbec, ale vůbec nedovedeme představit. Všem je tu jasné, že Západ zaspal a pořád se chová jako náměsíčný, že NATO zaspalo apod. Ne že by se už chystali na válku, ale nemají k tomu daleko.
Zatím se mluví o tom, jak odpovídat na informační válku, zda v rámci sankcí zakázat stanici Russia Today a ruské kanály, na druhou stranu každý tuší, že to je asi marné a že to asi nepůjde. Každý prý chápe, že nelze znečišťovat vodu a jezera, tak prý není moc jasné, proč by se mělo tolerovat znečišťování lidských myslí a informačního prostoru. Lež a dezinformace jsou přece zbraní dnešní doby apod.
V Litvě nedávno zavedli euro, ale moc to tady nikdo neprožívá, protože všichni prožívají Rusko. Prodavači i zákazníci zachází s euromincemi, jako kdyby je znali odjakživa. Centrum Vilniusu se hemží kavárničkami a kafe tu umějí úplně všude dělat opravdu výtečné.
Vilnius má krásně opravené malé centrum, které ale není o moc větší než centrum třeba Prešova nebo Košic, pokud to tam někdo znáte. Taktéž v Prešově nebo v Košicích mají dnes krásně opravená náměstí.
Vilnius bývá přezdíván město kostelů a je jich tam opravdu požehnaně a všech možných druhů, takže když vylezete na nějaký malý kopeček, brázdí hladinu města východozápadním směrem jako koráby podobně, jako je tomu v Praze při pohledu z Petřína nebo Riegrových sadů.
Při pohledu na druhou stranu z kopce do centra je vidět i takový shluk středně velkých skleněných mrakodrapů, taková litevská Praha-Pankrác.
Když zahnete z centra do bočních ulic, často narazíte na poměrně zdevastované a šedivé domy, dvorky a ulice, člověk si říká, jak to tady vypadalo za komunismu.
I kostelů je a bylo tolik, že asi nelze opravit všechny naráz.
Navíc – Litva a Lotyšsko jsou po Bulharsku stále nejchudší země EU.
Litva měla před druhou světovou válkou nejpočetnější židovskou komunitu v Pobaltí, není to ale téma, o kterém Litevci zrovna rádi konverzují.
V samotném centru se nachází homole s malým hrádkem i pevností. Gediminasova věž. Kopec byl nedávno zbaven všech stromů a poskytuje nádherný výhled.
Jedna z drobných nepříjemností Vilniusu je ale dlažba z kulatých kamenů, po nichž je chůze vskutku obtížná, zvláště je-li po dešti.
Česka, Litevci vám poděkují za to, že jste jim darovali háček nad c a s, tedy „č“ a „š“, všichni nás tady za to mají rádi, pro všechny je to to hlavní, co o nás vědí, a je to v Litvě o nás známější než české pivo nebo něco takového. Navíc se tím lišíme od Poláků, Litevci jsou takoví naši háčkoví bratři.
Oblíbeným litevským stavebním materiálem je bílošedá cihla.
Tak hezké narozeniny, Litvo! A hlavně svobodu!