Judy Dempseyová ve Financial Times ještě před schůzkou odhaduje, jaká bude agenda a jaký bude důsledek. Budou se ladit postoje před summitem EU příští týden: budoucnost eurozóny, evropské bezpečnostní a obranné schopnosti a ambice a reforma uprchlické a azylové politiky. Ale to není všechno: nejde jen o to, jak EU vyřeší své vlastní krize. Oba státníci musí hovořit i o tom, jak se postavit největší krizi transatlantických vztahů od roku 1945. Americký prezident narušil komfortní zónu Evropy svými cly a odmítáním globálních dohod i institucí, jako je G7.
Autorka nečeká zázraky. Názory na budoucnost EU jsou v případě Německa a Francie diametrálně odlišné. Francie chce Evropu schopnou jednat strategicky, Německo jde vždy zdrženlivou cestou opatrných krůčků. Oba přístupy se těžko smiřují.
Macronovy plány více integrované EU směřují k dvourychlostní Evropě, bankovní unii a rozpočtu pro eurozónu.
Merkelová má averzi k riziku a dává přednost mezivládnímu přístupu, kdy vliv mají hlavně členské státy, nikoli Komise. Nechce, aby finanční solidarita demotivovala státy, jako je Itálie, a odrazovala je od potřebných reforem. Německo nechce podporovat špatně řízené ekonomiky; kdyby s tím Merkelová souhlasila, znamená to prý v Německu politickou sebevraždu.
Merkelová si také nepřeje marginalizaci nečlenů eurozóny. Takový scénář by prý nahrával populistům v Maďarsku, Polsku a České republice, kteří si prý užívají brojení proti Bruselu. Pro země na jihu Evropy je kontrola migrace na prvním místě, další reformy EU až na druhém.
Macron navrhuje evropské intervenční vojenské síly, vedené Francií. Má jít o koalici ochotných, mimo instituce EU. Ukazuje to, jak nízká jsou očekávání Paříže ve věci evropské obrany a bezpečnosti. Merkelová si neklade ani tvrdé otázky o strategické roli německé mizerně vybavené armády. Německá armáda nemá ani dostatek teplého spodního prádla a neprůstřelných vest, o ponorkách ani nemluvě.
Německá kancléřka chce konsolidovat evropský zbrojní sektor, ale byla to ona, kdo v roce 2012 zakázal spojení britského BAE Systems a EADS (nyní Airbus). Národní suverenita a pacifistická kultura převládly nad efektivností a strategickým myšlením.
Potom jsou tu důsledky brexitu. Nizozemci, Švédové, Dánové, Finové, Irové i pobaltské národy neradi ztratili Británii jako proponenta svobodného obchodu a fiskálně zdrženlivé EU. Londýn také brzdil ambice francouzsko-německého stroje. Nyní tyto státy tlačí na Merkelovou, aby působila proti francouzským federalistickým ambicím.
Jedno je podle Dempseyové jisté. Pomalé propatlávání se a zdržování už nejsou možné.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
