Nebo se píše, že Macron se s námi bude bavit, jenom pokud přijmeme euro, jinak se ocitneme na druhé koleji a vůbec ho nebudeme zajímat. Komentátor Ondřej Houska zase v Hospodářských novinách napsal, že v EU se chystá obranná unie a koordinace vojenských nákupů a akvizic a my hlupáci prý chceme nakupovat vrtulníky od Američanů.
Ono ale nic není tak horké, jak se zdá. Německý politický establishment samozřejmě jasně dával přednost Macronovi, aby také ne, vzhledem k tomu, co byla alternativa. Německý politický establishment také logicky vítá Macronovo zvolení, kancléřka Merkelová byla jednou z prvních gratulantek. Evropan k Evropanovi sedá, může být první, velmi povrchní zdání.
Když se však podíváme „do střev“, do obsahu, zjistíme, že německý establishment je z Macronovy agendy nervózní, nebo je jí dokonce přímo zděšen.
Úterní vydání německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung například konstatuje, že Angela Merkelová a Emmanuel Macron mají diametrálně odlišné názory na budoucnost eurozóny. Kancléřka Merkelová je připravena k dialogu, ale společné dluhopisy v eurozóně jsou pro ni naprosto zapovězenou zónou, do které Německo nikdy nevstoupí. A bez společných dluhopisů nebo bez nějakého dalšího společného fiskálního ručení nedává Macronova evropská agenda vůbec žádný smysl.
Deník FAZ označuje Macronovu evropskou agendu jako „zumutungen“ – tedy česky přibližně excesivní a nemorální požadavky, které nelze splnit, možná „troufalost“. Deník dále konstatuje, že Macron má ještě radikálnější požadavky, než měl na počátku svého vládnutí odcházející François Hollande. Macron prý nežádá pouze krizové mechanismy, ale obecný celoevropský protišokový polštář, což je prý vidět na příkladu jeho požadavku na jakési celoevropské pojištění v nezaměstnanosti. Macron chce také měnit zakládací evropské smlouvy a k něčemu takovému nesežene podle FAZ v Německu a patrně ani na severu Evropy žádné partnery.
Charles Grant z Centra pro evropskou reformu navrhuje, že by snad Francouzi mohli Němcům výměnou nabídnout roztažení francouzského jaderného deštníku nad Německo. Když si člověk čte všechny tyto návrhy, některé poněkud zběsilé a dosti utopické, říká si, že si Česká republika klidně může počkat, kam (pokud vůbec někam) podobné dohadování dospěje. Vyšší integrace eurozóny je zatím vzdálena stejně bezpečně jako obranná unie. Němci nemají velký zájem v eurozóně cokoli měnit, jsou na rozdíl od jihu Evropy spokojeni se stavem věci.
A dohodne-li se v eurozóně nějaké společné ručení či pojištění čehokoli, bude o nás se slušnými veřejnými financemi a vysoce ziskovými a zdravými bankami velký zájem a nikdo nás zatím – podle mého soudu – na vedlejší koleji evropské integrace nechávat nebude. Vyhraněný názor na tyto nejasné a teprve se rodící věci (nebo dokonce věci v prenatálním stadiu) není v tuto chvíli vůbec třeba mít. Počkejme si klidně, na čem se Němci a Francouzi dohodnou a jak dobře jim to půjde.
...
Gideon Rachman včera ve Financial Times varoval, že pokud Macronovo prezidentství skončí nezdarem, pak převládne populismus, nacionalismus a protekcionismus.
Rachman si pomáhá citací dopisu, který odeslal slavný britský ekonom J. M. Keynes Franklinu D. Rooseveltovi v prosinci roku 1933: „Získal jste důvěru těch, kdo se chtějí v současných podmínkách bránit zlu tím, že se pokusíte o experiment v rámci sociálního systému. Když se vám to nepovede, zvítězí předsudky nad racionalitou a zůstane jen ortodoxie a revoluce.“
Francie nemá sice globální úlohu srovnatelnou s USA, ale pořád platí, že úspěch nebo nezdar Macronovy politiky bude mít obrovský dopad mimo Francii – a dokonce mimo Evropu.
Když sečteme hlasy pro levicové a pravicové extremisty v prvním kole, hlasovalo „proti systému“ takřka 50 procent francouzských voličů. Macron chce ukázat, že systém může fungovat lépe. Když se mu to nezdaří, dojde na Keynesova slova, že „racionální změnu pohřbí po celém světě předsudky“.
Pokud Francouzi Němcům nepředvedou, že Francie se opravdu mění a je ke změně ochotna, nebudou nikdy s jakoukoli hlubší integrací eurozóny souhlasit.
