Bidenovo prezidentství nebude třetím termínem pro zahraničněpolitický tým bývalého prezidenta Baracka Obamy. Blinken spolupracuje s Bidenem po desítky let a Sullivan byl národněbezpečnostním poradcem Bidena jako viceprezidenta.
V Senátu byl Biden dlouhé roky předsedou komise pro zahraniční vztahy a do Bílého domu přichází prezident, který má osobně více zahraničněpolitických zkušeností než kterýkoli prezident po druhé světové válce s výjimkou Dwighta Eisenhowera a George H. W. Bushe. Vypadá to, že Biden přesně ví, co chce, a vybírá si tým, který to zařídí.
Biden si vybírá spolupracovníky z tzv. blobu (the Blob). Jde o zkušené insidery zahraniční politiky, kteří vycházejí ze základních předpokladů americké zahraniční politiky od 40. let. Blinken a pravděpodobná ministryně obrany Michèle Flournoyová pracovali v Trumpově termínu pro firmu WestExec Advisers. Firmu s vazbami na Silicon Valley.
S republikánskou administrativou to ale nebude mít nic společného. Jde o centristy, ale centristy z mainstreamu demokratické strany. Nejsou to multilateralisté z pragmatických důvodů (jako třeba James Baker nebo George H. W. Bush), ale z přesvědčení. Nejsou to ale fanatici a dokáží být flexibilní.
Bidenův tým je pro rozšířenou mezinárodní kooperaci založenou na mezinárodních institucích, jež zase stojí na pravidlech, která jsou podle nich jedinou cestou ke kontrole existenčních hrozeb pro civilizaci. To jsou: šíření jaderných zbraní, válka mocností a klimatická změna.
Jmenování Johna Kerryho klimatickým carem jasně ukazuje, že závazek přicházející administrativy brát tohle téma vážně by se neměl podceňovat. Je to téma, které spojuje domácí a zahraniční politiku.
Je tu příležitost oddělit americké progresivní zelené od izolacionistických a protikorporátních hlasů krajní levice. Domácí i zahraniční program zaměřený na snižování emisí a zelené energie může dát vzniknout centristické koalici doma i v zahraničí.
Bidenova agenda bude vřele přivítána v Evropě jako příležitost obnovit transatlantickou alianci. Ve skutečnosti ale bude pokračovat posun v důrazu americké politiky směrem do pacifické oblasti. Trumpovy špatné vztahy se západní Evropou podlamovaly podle Bidenova týmu možnost vytvořit spojenou frontu vůči Číně.
Kromě Íránu, který doufá v nějakou verzi nové smlouvy o omezení jaderného arzenálu (JCPOA), lze za hlavní vítěze nastávajícího posunu v americké zahraniční politice považovat Německo a Japonsko. Zapomenuty budou obchodní přebytky a nový americký multilateralismus a akcent na vše zelené bude hřát Němce u srdce. Tokio může zase očekávat větší americkou podporu vůči čínské výzvě a méně merkantilistické obchodní politiky.
Navzdory Blinkenově plynné francouzštině bude Francie v něčem ztrácet. Francouzi chtěli využít příležitosti, že je nespolehlivý Trump v Bílém domě, a přesvědčit Němce o posunu Evropy směrem ke strategické autonomii. Tato cesta se nyní bude Němcům jevit jako méně urgentní.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
