Výhodou federalismu – což je svým způsobem opak tuhého centralismu – je, že přináší jasná, přehledná, jednoduchá a osvědčená pravidla a předlužení periferního státu, který nevytváří ani dvě procenta společného HDP, věnuje adekvátní, tedy opět spíše periferní pozornost.
Jenže EU bohužel federací není. To, že se lídři EU v poslední době zabývají de facto pouze Řeckem, má své náklady nejen v tom, že se EU nestačí zabývat globálními výzvami: konkurenceschopností, vzdělaností apod.
EU se jaksi nestačí adekvátně zabývat ani jinými „aktualitami“ a krizemi, kterých se v poslední době sešlo tolik, že to leckomu připomíná pověstné čtyři jezdce apokalypsy. A kdo ví, jestli jich není spíše sedm. Potíž navíc spočívá v tom, že na řecký problém se pohlíží izolovaně a pouze účetně.
Za prvé si vezměme problém uprchlíků, který ztrácí adekvátní pozornost evropských lídrů. Pokud se navíc Řecko stane záměrně nespolupracujícím státem v této věci, může se situace katastrofálně zhoršit, se všemi politickými implikacemi, které to přinese.
Všimněme si, že díky Řecku zmizela z novinových titulků Ukrajina. EU přitom potřebuje přehodnotit ekonomickou pomoc této zemi, dát jí jasnější vyhlídky na spolupráci. Co když tu navíc máme ticho před bouří? Co když dojde vbrzku k nové ruské či rusko-povstalecké ofenzivě na Východě?
Co když nespolupracující Řecko začne hlasovat proti společným sankcím EU a USA vůči Rusku?
Už za necelý rok čeká Evropu britský plebiscit a hrozba brexitu, britského odchodu z Evropské unie, která může dosti zásadním způsobem ovlivnit další směřování EU. Místo toho, aby EU už nyní vrhla maximální pozornost tímto směrem, místo toho, aby se obezřetně jednalo s Británií, nikoho to teď nevzrušuje.
Mimochodem: pokud výsledkem řecké krize bude chaos, zmatek a destabilizace Řecka a případně i sousedních zemí, ovlivní to i výsledek britského plebiscitu o setrvání v Evropské unii.
Pokud Spojené státy žádají lídry EU, aby Řecko zůstalo v eurozóně a aby dostalo naději na ekonomický růst, je to proto, že jsou jednak schopni více vnímat souvislosti a jsou schopny odstupu, ale jde jim také o starost o svého klíčového spojence. Je to navíc tradičně Amerika, která se stará o bezpečnost Evropy více než Evropa sama.
Amerika přemýšlí o tom, jak omezit energetickou závislost zemí střední Evropy na Rusku – a Řecko, podobně jako Polsko a Pobaltí, v tom může hrát klíčovou roli. Amerika si lépe uvědomuje strategickou polohu Řecka a jeho blízkost Libyi, Sýrii či Izraeli. USA tuší, co by to znamenalo, kdyby se Řecko dostalo pod ruský vliv. A co kdyby se obnovily tenze Řecka s Tureckem, Makedonií či Albánií?
Navíc se Američané obávají, že odchod Řecka z eurozóny bude znamenat počátek rozkladu, rozkližování a nestability Evropy, jíž navíc hrozí návrat politického extremismu, nacionalismu, eurofobie a populismu všeho druhu.
Američané jako spojenci Evropy, kteří vidí Evropu z odstupu, navíc vidí totéž co Číňané či Rusové, kteří spojenci nejsou. Jak brát vážně spolek, který nezvládne dluhy jedné – Řekové prominou – ekonomickým významem „malé provincie“?
Kratší verze textu přečtena včera na Českém rozhlase Plus
…
Wolfgang Münchau píše ve Financial Times k novému Tsiprasově návrhu, že se řeckému premiérovi povedlo něco, co se mu předtím pět let nedařilo. Povedlo se mu rozdělit věřitele. MMF dnes trvá na odpuštění dluhu. Francouzi pomohli Řekům sepsat nový návrh a jejich prezident ho otevřeně podpořil.
Když Angela Merkelová řekne ne, bude činěna zodpovědnou za nezdar a rozpad německo-francouzské aliance. Když řekne ano, hrozí německým křesťanským demokratům rozpad na proevropskou a protievropskou frakci po vzoru britských konzervativců. Münchau dodává: Já jsem říkal, že chvíle pravdy pro eurozónu jednou přijde. A je to tady: bude to v neděli.
…
Včera se mne jeden Američan ptal, jak to s Řeckem dopadne. Odejde, či ne? Řekl jsem, že to tipuji na krátkodobou přemosťovací půjčku, aby mohly otevřít banky. Pak budou prázdniny a třetí balík se dohodne v září.
Pokud se ale v brzké době nepodaří otevřít řecké banky a k žádné dohodě ani dohodě o budoucí dohodě v neděli nedojde, Řecko v eurozóně končí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
