130 let
Stanislav Gross na snímku z roku 2009.

Stanislav Gross na snímku z roku 2009. | foto: ČTK

MACHÁČEK: O Grossově vládě a Havlovi

Evropa
  •   13:42
Bylo pro mne vcelku nemilým překvapením, když v den úmrtí (člověka, který se navíc dlouho trápil a umíral pomalu) jsou v rámci ucelených medailonků novináři znovu ochotni propírat a vytahovat jeho kauzy i pseudokauzy, a to navzdory tomu, že rodina požádala o klid. Nemyslí se tím náhodou i klid ve veřejném prostoru? Nejde to vydržet alespoň do pohřbu?

O mrtvých jen dobře, takže si dovolím připomenout, že Grossova vláda udělala také leccos dobrého, a to především v ekonomickém směru.

Za prvé dobře zprivatizovala Český Telecom. Soutěž proběhla rychle, prodalo se za slušnou cenu a přišel velký investor z EU.

Byl velký tlak neprodávat vůbec nebo prodávat postupně a přes burzu a je dobře, že se to neudělalo. Vzpomeňme si, co byl Český Telecom před privatizací. Byl to takový druhý ČEZ z nejhoršího období před toskánskou aférou. Firma byla ve zprávách každý den, politické strany si ji parcelovaly a rozdělovaly si místa ve správních a dozorčích radách, neustálá podezření z korupce a skrytého financování politických stran, podivné sponzoringy, trafiky, velkorysé životní pojistky pro členy rad, jejichž likvidace se nemusí uvádět v daňových přiznáních.

O tehdejším řediteli Gabrielu Berdárovi se vědělo, že osobně vyhrožuje médiím odebráním inzerce, pokud někdo praktiky Telecomu kritizoval. Mediální manažeři toho někdy museli s Berdárem dost vypít, aby situaci pro své noviny vůbec vyžehlili. Pamatuje si ještě někdo kauzu, jak Berdár střílel u svého domu po lidech? Proti privatizaci Telecomu stála obrovská a silná lobby, koneckonců ČEZ se nepodařilo plně zprivatizovat nikdy, což nakonec o lecčem svědčí.

Po prodeji už o Telecomu, resp. Telefónice, nebylo deset let ve vysoké politice ani slyšet.

Jiná věc je, že dneska firma patří PPF a uvidíme, jestli se do zájmu vysoké politiky zase nevrátí. Snad ne.

Maličkost to nebyla a stojí ještě za připomenutí, že také na základě článků v Hospodářských novinách o odměňování v dozorčích radách podniků se státní účastí (měl jsem čest být spoluautorem) změnil Bohuslav Sobotka (ministr financí v Grossově vládě) systém odměňování v dozorčích radách státních podniků, což byla dosti zásadní reforma tzv. corporate governance v tomto druhu podniků, tedy směrem z postkomunistického marasmu na Západ. Do té doby tu existovala praxe, že členové dozorčích rad podniků (non executive directors) se státní účastí měli nárok na stejně nastavené a konstruované bonusy jako členové správních rad, resp. management. Jakkoli si dnes při této představě každý ťuká na čelo, tehdy si na čelo neťukal skoro nikdo.

MACHÁČEK: Lepší než s krtečkem do Číny

Další Grossův pozitivní „zářez“ spočíval v tom, že do vlády přivedl Martina Jahna, člověka v tehdejším kontextu v politice nevídaného: mladý manažer, dobře oblečený, vzdělaný, elegantní, neideologický a dobře formulující. Tehdy jsme v politice teprve opouštěli éru Grégrů, Grulichů a podobných strýců.

Martin Jahn sice v politice dlouho nevydržel a další lidi svého ražení nepřivedl, ale jeho tým vypracoval docela dobrou, na svou dobu progresivní, moderní „Strategii ekonomického růstu do roku 2013“, nehysterický, neideologický, komplexní a poměrně progresivní vizi ekonomiky. V praxi se to moc neujalo, ale to, že to vůbec někdo dal dohromady, byl na svou dobu počin. Stojí to za přečtení dodnes. Kde je taková vize dnes? Vláda počítala s tím, že při splnění úkolů lze dosáhnout růstu šesti procent. Třeba by to šlo, kdybychom Jahna poslouchali a kdyby pak Američané světu nenadělili globální finanční krizi.

MACHÁČEK: Je Česko už zase se Západem?

Gross měl jistou vizi (nebo mu ji někdo poradil on ji akceptoval) udělat z ČSSD moderní, relativně protržní stranu blairovského typu. K tomu měl pomoci právě Martin Jahn, než po příchodu Jiřího Paroubka zjistil, že to není vlastně vůbec nic pro něj.

Stojí ještě za připomenutí, že Grossova vláda byla první, která schválila také propracovanou strategii vědy a výzkumu. Byla tu i podpora drobného a středního podnikání. Byla to přece Grossova vláda, kdo prosadil „paušály“ pro živnostníky. A Grossova vláda měla v rétorice i jistý protikorupční drajv, který dnes asi nelze hodnotit bez rozpaků. Ale přítomen byl.

Co se týče první Grossovy kauzy s bytem (více ZDE), možná stojí za to připomenout, co tehdy řekl Václav Havel, je to totiž zajímavé. Agenturní zpráva říká:

Havel uvedl, že aféra financování Grossova bytu na něj působila „podivně“ a „groteskně“. Rozhodně podle něj není důvodem k demisi. Gross si podle Havla jen půjčil na byt jako spousta lidí. Pouze se podivně „kroutil a mlžil, když ho vyslýchali, od koho si půjčil“, míní Havel.

„To s tím bytem pana premiéra, to mně připadá jako úplná absurdita. Ta druhá věc, týkající se paní Šárky, je asi vážnější,“ řekl Havel s tím, že na eskalaci událostí ho zaráží „zvláštní kampaňovitost“. „Jakmile se někdo stane nejpopulárnějším politikem, je třeba ho kopnouti do kotníku, ať už něco provedl, nebo neprovedl,“ uvažoval exprezident.

Havel připomněl, že Kalousek, který Grosse vyzval k demisi, byl sám předmětem rozsáhlé mediální kritiky. „Nevím, jestli on (Kalousek) je tím nejpřirozenějším strážcem politické morálky,“ uvedl Havel. Aféra podle něj znevěrohodňuje celou politickou kulturu v Česku. Havel uvažuje nad tím, zda nenastal čas pro vznik nové politické strany, která by nabízela politickou kulturu odlišnou od kultury parlamentních stran.

Je docela dobré si to dneska s odstupem přečíst pečlivě. Připomeňme, že od novinářských strážců morálky to Havel tehdy dosti schytal a leckterý suverénní novinář psal o tom, jak se Havel spletl, jak si mohl něco takového dovolit říct, či dokonce jak se bývalý prezident „znemožnil“. Stupidní kampaňovitost a štvanice na lidi Havel bytostně nesnášel, jako kriticky uvažující intelektuál to uměl rozpoznat, uměl jít proti povrchnímu novinářskému proudu i hladové smečce, a kdyby byl mezi námi, uměl by to i dnes.

Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).

Autor: Jan Macháček
  • Vybrali jsme pro Vás