Ukrajinský premiér Oleksij Hončaruk oznámil, že jeho vláda chce dosáhnout kompromisu s oligarchou Igorem Kolomojským. Banka zkrachovala v roce 2016. Vláda ji musela kvůli rozsáhlé defraudaci znárodnit.
Premiér řekl: „Jsem přesvědčen, že se musíme soustředit na ekonomický růst, místo abychom plýtvali zdroji na vzájemnou destrukci.“
Ale Mezinárodní měnový fond už naznačil, že jakékoli ústupky ve věci zestátnění PrivatBank ohrozí pomocný program pro Ukrajinu ve výši 3,9 miliardy dolarů.
Banka byla zestátněna v roce 2016 – poté, co regulátor našel v bilanci díru ve výši 5,5 miliardy dolarů. Ukrajinská vláda zažalovala majitele Igora Kolomojského a jeho partnera Gennadije Bogoljubova s tím, že banka byla řízena jako pyramidová hra, že se v ní praly špinavé peníze a že depozita byla zneužívána k financování byznysu majitelů.
Oba oligarchové to popírali a na ukrajinskou vládu podali celkem 600 žalob, které se všechny týkají podle nich nespravedlivé nacionalizace banky.
Názor ukrajinského premiéra podtrhuje obavy s vazeb prezidenta Zelenského na Kolomojského, protože oligarcha ovládá televizní kanál 1 plus 1, kde si Zelenskij vybudoval slávu coby fiktivní prezident. Nový ukrajinský parlament jmenoval minulý týden Alexandra Dubinského, jenž jako reportér televize 1 plus 1 soustavně kritizoval znárodnění banky, šéfem komise, která bude kontrolovat nominace do vedení státních bank. Prezident Zelenskij minulý týden hostil oligarchu Kolomojského v prezidentské rezidenci, oba ale popírají, že by mluvili o PrivatBank. Ukrajinská policie provedla mezitím domovní prohlídku u bývalé šéfky centrální banky Gontarevové, která před dvěma lety řídila zestátnění banky. Aby toho nebylo málo, dům Gontarevové u Kyjeva v úterý někdo zapálil a zničil.
Debaty o vyrovnání akcelerují od té doby, co se Zelenskij dostal k moci.
Celý případ v mnohém evokuje druhou polovinu 90. let u nás. Také se tu tehdy mluvilo o tom, že bankovní socialismus a neregulovaný kapitálový trh vytvářejí tak toxický močál, že může ohrozit naši cestu na Západ.
Dnes je v módě kritizovat to, že je český bankovní sektor ovládán velkými hráči ze Západu, jaké jsou odváděny dividendy do zahraničí apod. Jenže jsme neměli na vybranou, a kdyby se to tehdy nestalo, pořád bychom až po uši vězeli v močálu, kde politici rozhodují o úvěrech a banky ovládají gangsteři.
Ukrajinská kauza nám připomíná hned několik českých případů najednou. Vzpomeňme na vytunelovanou Agrobanku, nucenou správu v roce 1996 a následný prodej americké GE Money Bank. Pamatuje si ještě někdo na ty nekonečné žaloby bývalých akcionářů Agrobanky a jejich celostránkové inzeráty v tisku? Pamatuje si ještě někdo na to, jak o několik let později tehdejší premiér Miloš Zeman nespravedlivě osočil nuceného správce Agrobanky Jiřího Klumpara, že odcizil 25 miliard korun? (Na druhou stranu slouží Zemanovi ke cti, že banky zprivatizoval.) Vzpomíná si ještě někdo, jak Pavel Tykač působil jako poradce na ministerstvu financí a jak se zúčastnil vládní porady o regulaci kapitálového trhu na zámečku v Kolodějích u Prahy?
Vzpomeňme na vytunelovanou IPB a její převzetí ze strany ČSOB. Některá média neměla po řadu let jiné téma – asi podobně jako ukrajinská televize 1 plus 1. Převzetí IPB dokonce vyšetřovala parlamentní komise, jíž předsedal jistý Ing. Miroslav Kalousek. Přesah do nulté dekády najdeme v tom, že smír s Nomurou, která vyvedla z IPB české pivo za 25 miliard korun, uzavřela první Topolánkova vláda v čele s ministrem financí Vlastimilem Tlustým a celé se to připravilo u prezidenta Klause na Hradě. Státním zástupcům tehdy ministr financí napsal, ať se do toho ve státním zájmu nepletou, a oni rádi poslechli.
Na rozdíl od Ukrajiny už jsme ale v tu chvíli byli v EU i NATO.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
