Západní Evropa či eurozóna se bude rychleji integrovat, to je prý hotová věc. Kdo rychle nenaskočí na rozjetý vlak, resp. do eurozóny, skončí na periferii, nebo dokonce zpátky v ruské sféře vlivu. Téma dvourychlostní Evropy ale v poslední době trochu opadá, hitem je teď restart francouzsko-německého evropského motoru. Zkrátka více integrace a spolupráce v tom nejjádrovatějším evropském jádru.
Ono ale záleží na tom, s kým mluvíte. Eurokraté z Bruselu mají jasno: více integrace v jádru Evropy bude, je to hotová věc. Něco jiného ale naznačuje pohled ze světa byznysu a aktuální vývoj v německé politice.
Kdyby německé volby dopadly trochu jinak, byla by asi nějaká další integrace evropského jádra opravdu hotová věc. Jenže zatím vše nasvědčuje tomu, že se bude v Německu sestavovat jamajská koalice (podle barev – křesťanští demokraté, Zelení, liberálové), v níž obsadí klíčový post ministra financí liberálové z FDP, která je vůči integračním návrhům francouzského prezidenta Macrona naprosto skeptická. FDP nechce ani podpořit myšlenku Evropského měnového fondu, který by vznikl na základě záchranných valů eurozóny.
V německém tisku se v posledních dnech objevují úvahy o tom, že agenda eurozóny by mohla být převedena z ministerstva financí přímo do kancléřství. Vzhledem k tomu, že přísný přístup k eurozóně a k jakémukoli zvýšení solidarity v jejím rámci byl jádrem volebního programu FDP, znamenal by takový pokus konec vznikající koalice Jamajka.
Integrační fasáda či Potěmkinova vesnice
Takže to opravdu berme jenom jako takový balonek. Němečtí sociální demokraté (SPD) skutečně asi nebudou chtít dokonat sebevraždu dalším pokračováním velké koalice.
Druhá věc je, že dva velké projevy o Evropě z poslední doby jdou jakoby přímo proti sobě. Předseda Evropské komise J. C. Juncker nechce dvourychlostní Evropu, chce eurozónu i Schengen pro všechny, nechce společný parlament pro eurozónu ani zvláštního ministra financí pro totéž.
Macron naopak navrhuje nečekat na opozdilce a integrovat se v onom výše zmíněném jádru – tedy smluvně, mezi státy a de facto mimo EU – kde to jde. Pokud vůbec bude více integrace, bude to à la Juncker, nebo à la Macron?
Pak je tu realistická a pragmatická úvaha. Státy Visegrádu čili V4 jsou dnes již největším obchodním partnerem Německa a jejich váha dynamicky stoupá s tím, jak rychle v regionu roste ekonomika. Nic proti větší spolupráci Francie a Německa, ale proč by měl německý byznys zavrhovat dynamicky rostoucí region a otáčet se místo toho na pokyn politického zájmu k pomalejší Francii?
Bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer se obává, že pokud Německo nevyhoví francouzským integračním požadavkům, promešká se příležitost, která v podobě konstelace Macron–Merkelová přichází jednou za život. Příští francouzský prezident či německý kancléř už může být euroskeptik. Anebo oba.
Fischerovy obavy jsou možná namístě, ale spíše to dnes vypadá, že se bude brzy oslavovat jenom nějaká německo-francouzská integrační fasáda či Potěmkinova vesnice bez reálné podstaty.
Přečteno včera na Českém rozhlase Plus
…
Čtenáře Monitoru JM srdečně zvu na dvě debatní akce, které se konají tento týden. První, čtvrteční, se týká sta let od bolševického převratu v Rusku, tedy sta let od VŘSR. A v pátek odpoledne pořádáme v bývalé budově Federálního shromáždění konferenci, která s předstihem připomene 25 let české ústavy. Obě debaty jsou výtečně obsazeny.
