Samozřejmě takové zápisky vycházejí také z nálady, která člověka na cestě potká, ale stejně si říkáte, co se s Amerikou stalo nebo co je tu špatně, že je reálná šance, že někoho tak hrubého zrna, jako je pan Trump, tu možná zvolí za prezidenta.
MACHÁČEK: Trumpův poradce Manafort hrával tenis s Janukovyčem |
Moje poslední cesta nezačala dobře. Na mezinárodní letiště Dulles za Washingtonem jsem dorazil v pondělí odpoledne v dobré náladě. Fronta na pasovou kontrolu se ale protáhla na dvě a půl hodiny, což je asi pětkrát víc než doba obvyklá, pro mne třeba známá z newyorského JFK. Obsazené je tak každé čtvrté okénko pro imigrační úředníky.
Fronta pro americké občany a rezidenty ubíhá o něco rychleji, nikoli však řádově. Co za tím je? Úmysl? Asi ne, ale jde zřejmě o špatné řízení, špatnou koordinaci práce, možná se předvádí, že má ministerstvo Homeland Security málo peněz.
Taxi z letiště se courá do města další hodinu a půl krokem, skoro nestíhám důležitou schůzku. K čemu těm lidem je, že všichni sedí v autě sami? Jsou s životem spokojeni? Já bych nebyl.
Metro ve Washingtonu, D. C., je velkolepě prostorné, pořád ještě působí docela
moderně. Člověk ale nechápe, proč jsou intervaly i čtrnáct minut, ve špičce třeba osm. To dřív nebylo. Vpodvečer se do vagonů nedá vůbec dostat, musíte nechat dvě soupravy ujet Proč město vlaky nepřidá? Motivuje lidi, aby jezdili autem? Ve čtvrtek jedu na nádraží poprvé slavným Uberem. Zase je město úplně ucpané, v údolí Rock Creek stojí auto na autě, řidič je protivný víc než normální taxikář, ani nepomůže s kufry. To je ta slavná digitální ekonomika?
Jak všichni podcenili klauna Trumpa |
Cesta vlakem. Z New Yorku do Washingtonu. Soupravy vypadají stejně jako před čtvrtstoletím, když jsem tu jel poprvé, a to vypadaly dost použitě už tehdy. Nástupiště je asi metr pod vlakem. Kufry zvedáte nad hlavu, to už jsme v Evropě trochu jinde. Celá železniční infrastruktura v koridoru mezi americkým hlavním městem a New Yorkem je od pohledu zastaralá, zcela zanedbaná a zrezivělá. V USA navíc stále převládají dřevěné sloupy na místní elektrické vedení, v Evropě většinou už zakopané pod zem.
Příznačné je, že ten, kdo tohle nepovažuje za normální a chce to dát do pořádku či se více přiblížit v tomto směru Evropě, je v Americe považován za socialistu, jako třeba Bernie Sanders. On se ale za socialistu vlastně kvůli témuž sám prohlašuje. (Mimochodem moji američtí studenti z NYU – je jich osmnáct – by všichni chtěli za prezidenta Sanderse.)
MACHÁČEK: Má se pohrdat Trumpovými voliči? |
V New Yorku probíhá plnohodnotný stavební boom, nové mrakodrapy rostou zase jako houby po dešti. Příznačné je, že to, že vám nad hlavou vyrůstá nový mrakodrap, poznáte jen podle toho – pokud nevyvracíte hlavu nahoru –, že v nejbližším obchůdku stojí často dělníci frontu na kafe. Zpravidla není zabrán ani kousek chodníku a stavba jde ráz naráz. S tím nápadně kontrastují stavby veřejné. Třeba konstrukce metra pod Druhou avenue se vleče skoro deset let a kdoví, jak dlouho to ještě potrvá. A zabírá spoustu místa. Jeden si říká, jak se kdysi postavila celá ta obrovská síť metra, mostů a dálnic? Bylo to v době, kdy se ještě na stavbách tvrdě vykořisťovalo?
Ano, samozřejmě, že pořád ještě existuje dravá a dynamická Amerika, Amerika nápadů a inovací, země iPhonů, digitální ekonomiky, startupů, ale něco tady drhne. Navíc nejen bílí dělníci (jádro Trumpovy podpory), ale celá střední třída je naštvaná, že jí od 90. let skoro nerostou platy.
Pak je tu ale i Amerika, kterou miluji bez výhrad. Třeba to, co se stalo s New Yorkem za posledních dvacet let. Jak neuvěřitelně se zvedla úprava nábřeží a okolí obou řek. To množství nádherných nových parků, jejich úžasná architektonická úprava, ta pečlivá starost o ně, to je prostě nevýslovně nádherné. Jenže New York není celá Amerika. To jsou taky chudinské čtvrti hlavního města či Baltimoru. Těmi vlak projíždí taky a je to tam pořád stejné.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
