Recenzi začíná připomínkou Tolstého románu Vojna a mír, kde se Tolstoj zamýšlí nad důvody nešťastné Napoleonovy invaze do Ruska v roce 1812.
Byla hlavní příčinou imperiální ambice Napoleona, nebo ruský odpor vůči němu? Nebo snad dokonce britské intriky a myriády jiných faktorů? Tolstoj napsal: „Pro nás, kdo nejsme historici a nenecháme se unést procesem výzkumu a díváme se na věc selským rozumem, rýsuje se nám před očima bezpočet příčin. Každá separátní příčina nebo série příčin se nám jeví stejně hodnotná sama o sobě a stejně falešná svou nepodstatností ve srovnání se sílou událostí.“
Na Tolstého si člověk vzpomene, když se pokouší analyzovat finanční krizi roku 2008, nekrvavou událost, která nicméně dala vzniknout velké mizérii v mnoha koutech světa a s jejímiž důsledky budeme žít velmi dlouho.
To, co tehdejší šéf americké centrální banky Ben Bernanke nazval „nejhorší finanční krizí v historii“, mělo také obrovskou množinu příčin. Byla to příliš volná měnová politika Bernankeho předchůdce Alana Greenspana, laxní přístup k finanční regulaci, slabé pochopení toho, jak vznikají úvěrové a spekulativní bubliny, přílišná akumulace dolarových rezerv na straně Číny, nedostavěná evropská měnová unie. Finanční inovace založené na nesmyslných matematických modelech, sekuritizace, němečtí bankéři, kteří naletěli americkým finančním žralokům, zneužívání konfliktů zájmů mezi ratingovými agenturami, investičními bankami, hedgeovými fondy a vládou sponzorovanými entitami.
Jak vlády postupovaly? Velké banky byly zachráněny a úrokové míry se dostaly na nulu či níže. Výsledkem jsou další bubliny: v cenách luxusního bydlení, v technologiích, ve starých autech či kryptoměnách. Čína rozjela úvěrem financovaný investiční boom, který konzumuje stále více světových komodit. Bankéři v USA se vyhnuli zodpovědnosti a trestům a jejich bonusy se brzy vrátily na původní úroveň. Celosvětový součet dluhu dál roste.
Jaké jsou politické následky? Bohatí jsou dnes ještě bohatší. Zátěž krize dopadla disproporčně na méně movité. Produktivita práce skoro přestala růst. Na periferii Evropy se nezaměstnanost vyšplhala na vysoké úrovně. Lidé v „anglosféře“ si stále žijí nad své možnosti a Čína oslabila jejich výrobní sektor. Celková podpora globalizace ve světě slábne.
Tooze se nevěnuje pouze známým faktům. Na základě přístupu k analýzám Banky pro mezinárodní platby (BIS) ve Švýcarsku zdůrazňuje jeden málo známý fakt: ve skutečnosti se jednalo také o krizi transatlantických financí. Evropské banky měly silnou pozici ve financování nekvalitních amerických hypoték a půjčovaly si na to v amerických dolarech. Když udeřila krize, najednou evropským bankám chyběly biliony dolarů. Ben Bernanke zapůjčil ECB potřebné dolary. Tento měnový swap, více než nulové úrokové míry nebo kvantitativní uvolnění měny, zabránil podle Tooze opakování tzv. velké deprese.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
