Britská protibrexitová média a elity, stejně jako elity bruselské, jednoznačně podceňují velkou nepopularitu prodloužení lhůty brexitu i nového zákona, který vládě přikazuje žádat o další extenzi a činit něco, co sama nechce. Konzervativci si vyhodnotili výsledek květnových voleb do Evropského parlamentu, které skončily vítězstvím extrémní brexitové strany, tedy Brexit Party. Šlo o to, že konzervativci tehdy podcenili negativní efekt a nepopularitu dubnové žádosti o prodloužení brexitové lhůty – a voliči je za to tvrdě potrestali.
V turbulentní době asi není rozumné dělat nějak silácké predikce. Je ale asi možné předvídat, že ten, kdo požádá Brusel o prodloužení brexitu nebo za tu žádost bude u voličů politicky zodpovědný, příští volby nejspíš nevyhraje. Pokud si tedy labouristé vynutí extenzi, po níž budou následovat volby, ve volbách jim to moc nepomůže.
MACHÁČEK: O Gretě a scientokracii, vládě svěřené vědcům |
Boris Johnson se od zákona, který mu přikazuje žádat o prodloužení brexitu, distancuje a říká mu „surrender bill“. Od rána přemýšlím, jak to přeložit. „Vzdávací zákon“ je nesmysl a není to ani česky, rezignační zákon je nepřesné a příliš měkké. Johnson evokuje válečnou rétoriku, možná i bitvu o Británii – když ten překlad trochu nafoukneme, snaží se říci, že jde o „zákon, jímž se Británie vzdává“ či kterým se vzdala. Server Eurointelligence.com každopádně tvrdí, že si toryové v průzkumech důkladně prozkoumali, jak bude použití termínu u voličů fungovat a že to poškodí labouristy. V opačném gardu použili stejnou demagogii na začátku 90. let právě labouristé, když komunální poplatek schválně a pořád nazývali daní z hlavy (poll tax). A bývalou premiérku Thatcherovou nakonec porazila právě daň z hlavy, nikoli její vztahy s Evropou. Značka může zapustit kořeny a ulpět tak, že už se toho nezbavíte.
Od vzdání se už je jen kousek ke zradě, a když se začne zapouštět pocit, že někdo zradil, povede to k radikalizaci a extremizaci společnosti a dalšímu houstnutí atmosféry v Británii.
MACHÁČEK: Bacha – řídí to tam dítě, padáme |
Poslední průzkum firmy YouGov ukazuje, že konzervativci mají 33 procent a liberální demokraté a labouristé po 22 procentech. V britském systému to znamená absolutní většinu pro konzervativce, a to o 30 křesel! Brexitová strana má 14 procent, to ale v britském systému znamená ani jeden poslanecký mandát. Britský systém ovšem funguje tak, že jakmile by se Brexit Party začala blížit 20 procentům, začne ohrožovat konzervativce – stejně jako libdem ohrožují labouristy. Jakmile Toryové změkčí rétoriku nebo to bude vypadat, že o prodloužení brexitové lhůty žádá sám Johnson, začne podpora Brexitové strany automaticky zase narůstat.
Mimochodem, raketově narůstají i sponzorské příspěvky pro konzervativce, září je v tomto ohledu jejich nejúspěšnějším měsícem v historii vůbec.
Je tu ještě další nový termín: civil servant letter, dopis státního úředníka. Je možné, že ze zákona povinnou žádost o prodloužení brexitové lhůty (tedy onen „surrender bill“) pošle do Bruselu dopisem nějaký britský státní úředník, nikoli premiér.
A Johnson jako premiér může na Evropské radě tuto žádost vetovat. Potom bude možná sesazen a na chvíli vystřídán vládou národní jednoty. Ale ve volbách pak asi vyhraje na celé čáře.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
