Píše se o tom v deníku Guardian. Jedná se o humornou formu odporu proti agendě nezávislosti Katalánska, která nemá podporu v Tabarnii. Na sociálních sítích najdeme 600 000 zmínek o Tabarnii a peticiza nezávislost podepsaly už desetitisíce lidí. Tabarnie používá stejný jazyk a argumenty pro svou propagandu jako katalánští separatisté. Slogan „Barcelona není Katalánsko“ evokuje slogan separatistů „Katalánsko není Španělsko“. Tvrdí, že oblast Tabarnie nedostává z katalánské pokladny tolik, co do ní odvádí. Prezident Tabarnie, Albert Boadella, složil přísahu přes video, protože žije v exilu v Madridu. Jeho země je prý „multikulturní, svobodná, španělská a evropská“.
…
Americký prezident Donald Trump prý označil některé africké země za „shithole countries“. On to sice popírá, ale jsou na to svědci. V titulku to překládáme jako „pr*ele světa“, protože Trump použil výraz countries, tedy země nebo státy, což je větší urážka, než když mluvíme o „nějaké díře“ nebo „dírách“. Nic lepšího nás ale nenapadlo, tak u toho už zůstaneme.
Od skandálu se zajímavě odpíchl komentátor Edward Hadas na serveru Reuters. Podle něj se nepřesně konstatuje, že jde hlavně o rasismus a xenofobii. Ve skutečnosti Trump propadl malthusovskému pesimismu. Málokdo v historii se mýlil tolik jako Thomas Malthus, který ve své Eseji o principech populace tvrdil, že lidí bude vždy přibývat rychleji než potravinové produkce. Výsledkem budou „hladomory a války“, Malthus to nazval „smrtícím mrazem mizérie“.
Trump sice popírá, že řekl „pr..l světa“, 54 afrických zemí ale chce omluvu |
Malthus se mýlil, očekávaná délka života se zvýšila, celé populace si užívají neslýchaného komfortu, porodnost ve vyspělých zemích se snížila, ale ekonomové, místo aby oceňovali bezprecedentní úroveň prosperity, mají stále tendenci sledovat temnou stránku věcí. Stále zdůrazňují, že ekonomický růst není dostatečně rychlý. Pokud jde o chudé země, zastaralé myšlenky pořád přežívají. Nejde jen o Trumpa. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice nemluví sprostě, ale v červnu prohlásil, že mnohé africké země mají „civilizační problém“ a taky tam mají matky stále „sedm až osm dětí“. Také Macron zůstává v teoretické pasti malthusiánského boje za přežití. Pokud začneme s takovými předsudky, je těžké věnovat pozornost klesající porodnosti, snižování chudoby a zvyšování vzdělanosti v naprosté většině afrických zemí.
Temné vize malthusiánského stylu mohou sice někdy pomoci, protože hrozba katastrofy může povzbudit reformy, většinou je to ale naopak: podporuje to beznaděj a očekávání nezdaru.
A pak se objeví ty „pr*ele světa“. Trumpův urážlivý slovník reflektuje podvědomý předpoklad, že jsou některá místa a některé země, kde žijí lidé bez naděje na zlepšení své situace. Fakt, že takové negativní myšlení ještě převažuje, je nejhorším dědictvím malthusiánského světonázoru.
Hadas doporučuje francouzského myslitele markýze Condorceta, který v téže době jako Malthus psal o „nekonečné schopnosti lidstva se zdokonalovat“ a o „setrvalém proudu zlepšování“. Předpověděl rozšíření univerzálního vzdělání i demokracie, konec aristokratických privilegií a pokrok v technologiích. Nevěřil, že jsou země odsouzené k prokletí a zvířecímu barbarství. Ironií je, že během Francouzské revoluce spáchal optimistický markýz Condorcet sebevraždu, aby se vyhnul popravě.
