Je to poprvé, co členská země NATO nakoupila drony od tureckého výrobce. Na obou stranách to plní nějaký politický účel a podle serveru to povede ke zvýšení napětí mezi oběma zeměmi a Ruskem.
K uzavření dohody přispělo politické přátelství mezi polským prezidentem Andrzejem Dudou a Erdoganem. Oba jsou viněni z podkopávání demokracie a oba měli skvělé vztahy s prezidentem Trumpem.
Projekt dronů do Polska slouží Erdoganovi ke dvěma věcem. Potvrdí svou pozici v NATO a získá spojence či trojského koně také uvnitř EU. Ankara potřebuje evropské spojence pro doladění celní unie s EU i spojence v NATO, pokud se USA skutečně rozhodnou sankcionovat Turecku kvůli nákupu vzdušné obrany od Rusů.
Varšava zase chce Turecko přiblížit tzv. bukurešťské devítce. Jde o polsko-rumunskou iniciativu zemí střední a východní Evropy, kde je členem i Česká republika. Iniciativa vznikla po ruské anexi Krymu.
Polsko chápe Turecko jako hráz proti ruské dominanci v oblasti Černého moře. Pro Erdogana spočívá hodnota ve dvojí hře, kterou hraje vůči Rusku i Americe.
Intenzivnější vojenské vztahy Turecka s Polskem zhorší turecké vztahy s Ruskem. Dodávky zbraní pro spojence v rámci NATO ale asi neodradí Ameriku od sankcí vůči Turecku. Erdogan se prý možná snaží geopoliticky vlomit do vyšší váhové kategorie, než kam patří.
Tolik Eurointelligence.com. Úvaha je příkladem toho, že analytik se může dopustit, že něco tzv. přeanalyzuje. Turecké drony jsou prostě levné, výkonné a dostupné a Polsko i Turecko jsou spojenci v NATO. To docela stačí.
Faktor populismus dnes tlačí západní liberální elity úplně všude. Všichni přitom vědí, že Duda není autoritář a populista, ale pouhá loutka Kaczyńského.
A srovnávat autoritářsko-konzervativně národovecké inklinace v Polsku – členské zemi EU – s tvrdým a de facto polodiktátorským režimem v Turecku je úplně mimo mísu. Jde o zcela jiné kategorie.
…
S články o dronech se v poslední době roztrhl pytel, a to nejen proto, že Turecko dodává drony i na Ukrajinu. Podle titulku deníku WSJ „Nízkonákladové turecké drony proměňují bojiště a geopolitiku“:
Text poukazuje na to, že turecké drony vybavené střelami a dostupnou digitální technologií obrátily síly v neprospěch proruských sil v Sýrii, Libyi i Ázerbájdžánu.
Turecké drony byly zásadní pro nedávný vojenský úspěch Ázerbájdžánu na úkor Arménie v Náhorním Karabachu. A Turecko toho mohutně využívá ve smyslu marketingu.
Poukazuje to i na budoucí trendy v ozbrojených konfliktech. Nebudou převládat pouze nejdokonalejší a drahé technologie, ale trh i bojiště budou zaplaveny také levnými a relativně obyčejnými drony, a to nejen z Turecka, ale třeba také z Číny, jež dodává drony do Íránu, na Blízký východ a do Afriky. Čínské drony pomohly Íránu zasáhnout saúdskoarabské rafinerie a používají je Nigérie i Spojené arabské emiráty.
Drony mohou létat samostatně i ve skupinách, mohou být ve vzduchu často i déle než 24 hodin, mohou navádět na cíl rakety z letadel i samy střílet. Předělávají se a upgradují kvůli tomu protivzdušné systémy.
V deníku NY Post zase vyšel poněkud znepokojivý článek, popisující, jak se turecký dron může odpojit od operátora a vybírat si cíle sám.
Poznámka Monitoru JM:
Proč se třeba země V4 nedokázaly včas domluvit a vyvinout a vyrábět levnější dron, když něco takového dokáže Turecko?
