Anna Szymanskiová například v komentáři pro Reuters Breakingviews počítá pro začátek s částkou 13 bilionů dolarů: https://www.reuters.com/article/us-usa-race-breakingviews/breakingviews-u-s-racisms-13-trln-legacy-is-just-the-start-idUSKBN23Q2F2
Jak k tomu výpočtu došla? Slyšte tedy: Když Amerika v roce 1865 zrušila otroctví, patřilo Afroameričanům 0,5 procenta bohatství USA. Nyní jim patří tři procenta, přestože tvoří 13 procent obyvatelstva. Nejde prý o historickou nehodu, ale důsledek vládních politik a institucionálních záměrů. Profesor University of Connecticut Thomas Creamer odhaduje nevyplacené mzdy za 89 let otroctví od roku 1776 do roku 1865 na 20 bilionů dolarů, když počítá tříprocentní úrok. Když použije šestiprocentní úrok, jsme na sedmi trilionech dolarů. To je padesátkrát roční globální HDP.
V roce 1865 rozhodl zákon, že domácnosti Afroameričanů mají dostat 40 akrů půdy a oslíka. Celkem mělo být alokováno 40 milionů akrů půdy, jenže na to nedošlo. Kdyby tato cena půdy rostla ročně o šest procent, jsme na částce tři biliony dolarů, což je tržní kapitalizace společností Amazon a Apple dohromady. To je ale prý jen začátek, když mluvíme o transferu bohatství od černých k bílým. Je tu ovšem ještě účet za segregační zákony, diskriminaci v práci a vyloučení z vládních programů. Hypotéky v oblastech, kde žily minority, nebylo možné po celé dekády pojistit.
Možná je prý podle autorky lepší podívat se na dnešní realitu. Afroamerické domácnosti jsou v průměru (mean net wealth) o 800 000 dolarů chudší než domácnosti bílé. V přepočtu na obyvatele ten rozdíl činí 13 bilionů dolarů. Bílí by se tedy měli vzdát 12 procent svého bohatství. Staletí násilí a diskriminace to sice nevrátí, ale ekonomickou spravedlností je prý možné začít.
Zajímavý výpočet. Vzbuzuje to spoustu otázek. Za bílé jsou považováni i Hispánci? Proč autorka nepočítá, kolik bylo vyplaceno sociálních dávek a podpor? Nebo jejich příjemce neuvádí, zda se hlásí k africkým kořenům? Proč autorka nepíše, kolik bylo vyplaceno státní podpory na hypotéky?
…
Hendrik Kafsack v německém deníku FAZ odhaluje, jakým způsobem Evropská komise postupovala při výrobě návrhu evropského oživovacího balíčku ve výši 750 miliard eur. Komise se podle jeho zdrojů nejprve rozhodla, kdo dostane kolik peněz, a teprve potom podle toho vytvořila distribuční klíč sestávající z ekonomických indikátorů, jež mají sloužit jako ex-post ospravedlnění pro předem určené alokace.
Tím se vysvětluje, proč jsou navržené indikátory tak obtížně pochopitelné – HDP za uplynulých pět let, nezaměstnanost za stejné období, velikost populace.
Nejen třeba česká vláda, ale i nizozemský premiér Mark Rutte zdůrazňují, že jsou třeba jiné ukazatele.
Severní státy zdůrazňují podmíněnost balíčku reformami. Reformy mají zajistit odolnost zemí proti příštím krizím. Takže takové investice si nebudou moci vlády samy prioritizovat, budou jim nadiktovány zvenčí. A hodnotit to bude zase nějaká neslavná trojka jako v případě krize eurozóny a programu pro Řecko.
Kafsakův článek (https://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/eu-wie-soll-der-corona-aufbaufonds-verteilt-werden-16825828.html) vysvětluje navýšení na 750 miliard eur oproti původnímu francouzsko-německému návrhu. Šlo prý o to, aby se navýšily peníze ve strukturálních fondech a byla zajištěna podpora V4 pro jednorázový fiskální transfer ze severovýchodu na jihozápad. Jenže to celé není symetrické. Polsko má dostat relativně hodně. Účelem prý také bylo rozvrtat a nabourat jednotu V4. To je možná klasický postup Bruselu, potíž je v tom, že ten balíček může vetovat každá jednotlivá evropská země a každý jednotlivý národní parlament.
Francouzský prezident Macron a nizozemský premiér Rutte se mají potkat na večeři. Výsledkem asi bude kompromis: velikost balíku se nejspíš zmenší směrem k původnímu francouzsko-německému návrhu a změní se podíl dotací a úvěrů. V tom případě se ale změní i ten redistribuční klíč.
Na stole jsou i další návrhy. Například je možné měnit klíč podle aktuálního vývoje pandemie či možnosti budoucí revize.
