Kdo to nikdy nezažil, těžko si představí, jaké je probuzení ve tři ráno, kdy ulicí táhne tlupa řvoucí jako stádo bizonů, porážející popelnice a procházející se i po střechách aut, když na to přijde. Telecí znělé hlasy těchto mladých turistů jsou noční můrou všech. To je ovšem ta lepší varianta, stádo se přežene, a dokud nepřiletí další, lze se pokoušet o spánek.
Noční klid? To nikoho nezajímá
Naše ulice bývala vcelku klidná, po listopadu se příjemně oživila krámky a všechno mělo standardní rozměry. Zkázu přinesl jednak vznik podniku Solidní nejistota (nyní Solidní jistota), odkud se též valí noční opilci, a pak především proměna nájemního činžovního domu v hostel Chilli, který je jedno z nejbídáčtějších zařízení svého druhu – jeho majitelé se od první chvíle chovají naprosto bezohledně, vůbec je nezajímá, že provozují podnik uprostřed rezidenční zóny a že existuje něco jako slušné chování, noční klid, nutnost nezanechávat po sobě na ulici chlívek. Jejich hosté, vesměs mládež, kteří spíše přijíždí holdovat alkoholu než krásám Prahy, polehávají do noci na chodníku před hostelem, řvou a opíjí se na veřejném prostranství. Kouří, protože v hostelu nemůže, konzumuje jídlo a vše, co odpadne, zůstane také na ulici.
Praha chystá zákaz ohňostrojů, měl by platit už letos |
Přitom zmíněný plácek kdysi měl i zahrádku s kytkami a lavičku, dnes je to suchá tráva plná odpadků a psích exkrementů (to je zase jiná kapitola). Foerstrův dům a budova bývalého prvního dívčího gymnázia Elišky Krásnohorské Minerva, kde sídlí američtí filmaři, je počmáraná sprejery, zrovna nedávno nová fasáda dostala zásah. A když takhle přednedávnem někdo zřídil omítky Národního divadla, mohla jít policie najisto, rovnou do Chilli.
Nejhorší je ale permanentní noční hluk a jakékoliv stížnosti v podniku jsou k ničemu. Obyvatelé v hojné míře (zásahů musí být každou noc několik) tedy volají městskou policii, ta zpravidla přijede, mládež zažene, pochopitelně bez pokuty za rušení nočního klidu. Omladina za pět minut vyleze a vše jede da capo al fine.
Situace se vyhrotila asi před čtrnácti dny, kdy se nám přímo pod okny až do půl třetí rozsadila jedna taková vydatně povykující partička. Naše přání, aby šli pryč, že na rozdíl od nich ráno vstáváme, jim přišlo zábavné. Pravda, chtěli jsme na ně vylít kýbl s vodou, ale jako spořádaní občané jsme zavolali jako vždy městskou policii. Přijela, akci rozpustila, nikoho ale nelegitimovala, nikdo žádnou pokutu neplatil, ačkoliv se většina účastníků nacházela na veřejné ulici a měla v ruce alkohol, což je podle občanského zákoníku nepřípustné. Mládež se na nás vesele šklebila do oken, taxujíce nás za otravy, kteří jim brání v zábavě.
Zákaz prodeje alkoholu po desáté večer v centru Prahy? Prý kvůli opilé mládeži z ciziny |
Vzhledem k tomu, že tento stav trvá léta a není ho zřejmě možné změnit, i když legislativa je k dispozici, kontaktovala jsem starostu Prahy 1 Oldřicha Lomeckého. Náš hovor aspoň částečně objasnil, proč se nelze hnout z místa. Pravomoci starostů městských částí jsou velmi okleštěné a vše se rozhoduje na velké radnici. Problém rušení nočního klidu, který tak sužuje obyvatele centra, otevírá další problém, a tím je neregulovaný prodej alkoholu dlouho do nočních hodin. Jde vesměs o večerky, které mají hlavně tento sortiment, normální potraviny tam prakticky nikdo nekupuje, nic čerstvého tam ani není a alkohol je tam levný.
Na velké radnici ovšem převažuje názor, že jakákoliv regulace je zásah do podnikání, tak se prostě neřeší nic. Že jde o spojené nádoby, není třeba dodávat. I v jiných velkoměstech, v Římě nebo Paříži, lze koupit ve všelijakých krámcích v noci alkohol, ale vzhledem k velikosti metropolí je nabídka nesrovnatelně nižší, v Praze je takový krám na každém rohu, jak lákavá destinace pro ty, kdo chtějí „chlastat“ a dělat výtržnosti.
Za hranicí všeho možného
Uznávám, že desátá hodina večerní je zvlášť v létě nesmyslná hranice, ať se tedy protáhne do půlnoci, ale pak ať na její dodržování opravdu příslušné orgány skutečně dohlížejí. Situace je ale dnes skutečně alarmující, komunální politici sice při posledních volbách provolávali, že se postarají, aby centrum Prahy bylo především pro rezidenty, aby se podmínky pro stálé bydlení zlepšovaly, aby se tyto části neproměňovaly ve čtvrti jen pro obchod a turistiku, ale nijak zvlášť v tomto směru nekonali. Víme, že život v centru má svá specifika, akceptujeme normální městský ruch a nepředstavujeme si, že Praha 1 bude rustikální idylkou, avšak to, co zažíváme již řadu let, je za hranicí všeho možného.
Ale ono to, jak se ukázalo, změnit jde, nevím tedy, čím starosta Oldřich Lomecký na Chilli zapůsobil, ale celých čtrnáct dní je klid. Žádné venkovní sedánky, žádný řev, možno i okno v noci otevřít. Zda je ovšem tento stav dočasný, nebo setrvalý, nelze odhadnout, a záruk tedy mnoho není.
