7. února 2019 11:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Krátký život Jana Palacha je paskvil. Sitruk napsal téměř humoristický román

Krátký život Jana Palacha | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krátký život Jana Palacha | foto: Práh

PRAHA Francouz Anthony Sitruk napsal Krátký život Jana Palacha, Tomáš Kybal knihu bleskurychle přeložil do češtiny a v knihkupectvích se pohotově objevila v týdnu, kdy jsme si připomínali smutné výročí Palachovy mučednické smrti.

Třiačtyřicetiletý autor dorazil v lednu do Prahy na křest svého díla a těšil se přízni médií, český překlad podpořil i jeden z programů Francouzského institutu. Sitruk rozdával rozhovory na všechny strany a byl chválen, že jako příslušník velmoci obrátil svůj zrak k dějinám malé země. Bylo by zajímavé vědět, kdo ze zpovídajících knihu vůbec přečetl, protože Sitrukova totální neznalost dobových reálií a historie vůbec, kterou ještě zkombinoval s vlastním fantazírováním na dané téma, z ní činí skorem humoristický román.

Sitruk chce psát o českých dějinách, ale kromě toho, že v historii diletuje, je fatálně jazykově nevybavený. Celou knihou se vinou stesky na to, že se na Googlu nedá o tématu nic sehnat ve francouzštině. Hlavním pramenem je i tak pro něj internet a pak to, co vyšlo francouzsky, a to věru není žádná sláva. Zásadní je tudíž jediná kniha Invaze do Prahy 68 – protože vyšla ve francouzštině. Samozřejmě že si toho spoustu na internetu našel, ví, kdo a kdy se upálil u nás i v zahraničí, ví, kdo je Kundera, Brežněv, Suchý, Forman. Ovšem nad jeho líčením padesátých a šedesátých let jeden neví, zda má řvát smíchy, nebo pláčem: Kundera, Havel, Forman, Vaculík a Suchý prý jásají, filmují, vyprávějí.

Každá věta Sitruka usvědčuje, že netuší nic o rozporech v tehdejší společnosti, o skepsi nestraníků a těch, na které o desetiletí dříve dopadla pěst dělnické třídy. Podle něj jsou všichni lidé v šedesátých letech šílení radostí a plní naděje. Nejde z toho prý vystoupit. „Každodenně kolují z ruky do ruky tisíce letáků a politických novin v ulicích hlavního města i po celé zemi.“ A tak dále atak podobně. Autora překvapuje, že televize informuje o porážce Američanů ve Vietnamu a o květnu 1968 v Paříži. A proč by ne – obojí bylo porážkou kapitalismu, že? Sitruk pochopitelně netuší nic o komunistickém teroru po únoru 1948, fatálně vše zjednodušuje na obecné floskule, plete páté přes deváté. Zápotocký byl údajně táta dělníků a ne tak úplně zlý chlap a to, že měnovou reformou ožebračil národ, je zřejmě nedůležité.

Pokud jde o líčení Palachových duševních stavů, analýzu jeho rozhodnutí i pocitů před sebeupálením, je Sitruk nesnesitelně patetický a jeho příměry jsou nejapné. Palach se prý změnil a je jako malá Jeannie Tyne z Formanova filmu Taking Off. To je také příznačné, cizincům se totiž „českost“ smrskává na Haška, Havla, Kunderu a Formana. Sitruk se také s Palachem neustále vnitřně poměřuje, dumá nad svou nestatečností, zájmy, je to naivní, dětinské plácání. Stejně jako rozklady o jméně Jan, které se prý v Čechách dává nejčastěji. Fatální pro něj je i to, že filozof Patočka se jmenoval Jan, dále Zábrana, Zajíc. A písničku o Janovi má i skupina Buty...

Anthony Sitruk sepsal esejistické dílo o Janu Palachovi.
Anthony Sitruk se rozhodl napsat knihu o Janu Palachovi již před několika lety.

Šedesátá léta byla prý podobná dnešku a zároveň odlišná, to je věru šalamounský výrok. Odpoledne údajně všichni vycházejí z továren, mraky chodců se baví na slunci, ženy v klidu nakupují, muži se projíždějí na kole. Sitrukův popis vypadá spíš na Hanoj. Podobně fantazíroval režisér Costa Gavras v Doznání podle Artura Londona, když nechal pražské ženy v padesátých letech chodit v babských šátkách jako na Sibiři. To všechno jsou směšnosti – včetně trdelníku, který si chtěla v Praze dát matka Palachová. Sitruk však především nechápe podstatu totalitního systému, mocenské rozdělení Evropy. Rozumuje nad tím, jak se lidé cítili, když 21. srpna slyšeli tanky, a zcela vážně píše: „Co cítí..., když se pod našimi okny objeví tanky s vojáky spřátelených zemí, které nás přišly zachránit před vládou, kterou jsme si zvolili...“ Svatá prostoto, tuší pan spisovatel, že poslední svobodné volby byly v Československu v roce 1946?

Sitrukova knihu je na úrovni středoškolského referátu. Ten, kdo ji četl v originále a doporučil k českému vydání, trpí ztrátou soudnosti. Zaujetí pro osobnost Jana Palacha je jedna věc a schopnost něco o tomto složitém tématu napsat je věc druhá. A není nutné padat na zadek, když takový „liebhaber“ je zrovna Francouz.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky

ČPZP se stará o zdraví a pohodu nastávajících maminek i jejich dětí
ČPZP se stará o zdraví a pohodu nastávajících maminek i jejich dětí

Začátek nového života přináší do rodiny spoustu radosti, ale i starostí. Doprovází ho obavy o zdraví, změna režimu a zařizování nezbytné výbavičky pro miminko. Pomoc přichází z nejrůznějších stran. Od rodiny, přátel. Víte ale, že Česká průmyslová zdravotní pojišťovna nabízí maminkám až 3 000 Kč?