A zrovna tady byla sladovna už v patnáctém století a více než stoletá tradice hospody je spojená se jménem pražského obchodníka se dřevem a vlastence Čeňka (Vincence) Bubeníčka, který se narodil v roce 1807 v Unhošti. Podnikal i na Šumavě, tam na soutoku Vydry a Křemelné, kde postavil první pilu těsně po roce 1856, dnes stojí Čeňkova pila, známé rekreační středisko.
Bubeníčci následují osudy nedalekého Černého pivovaru na Karlově náměstí, který je doložený už v roce 1377. Domu U zlatého lva se odnepaměti říkalo Černý pivovar, snad podle tmavé fasády, a jeho klasicistní podoba vzala za své za první republiky, kdy tu italská Riunione Adriatica di Sicurta postavila novou funkcionalistickou stavbu, ovšem pivnici v přízemí zachovala. Ta přežila až do roku 2000, i když ve značně zdevastovaném stavu. Dnes je z Černého pivovaru supermarket Albert …
Z Karláku je co by kamenem další slavná pivnice U Fleků, naštěstí ji po roce 1989 vrátili restituentům a ti ji nedali zahynout, i když slouží hlavně turistům, kterých se sem valí přímo davy, takže to není staropražská hospoda, ale Disneyland. Půvabné je, že na výdělcích se snaží přiživit i příslušnice nejstaršího řemesla, které vytrvale obsazují roh ulic Křemencové a Myslíkovy. Těžko říct, zda na průvodech cupitajících Asiatů něco vydělají, ale teď mají určitě těžké časy.
Názory děkana FF UK Michala Pullmanna, které zazněly v Týdeníku Echo, už se dočkaly řady komentářů, ale poučný byl i dialog, který s ním v pořadu Pro a proti ČRo Plus vedl předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma. V tomto klání zřetelně vynikla demagogie a jalovost Pullmannových tvrzení, jež jsou součástí stále sílícího proudu bagatelizace normalizační doby i komunistické totality vůbec.
Pullmann dokola opakuje, že lidé tento systém přijali a vytvářeli si v něm své kariéry a neguje, že především neměli možnost svobodného rozhodování, nemluvě o tom, že velká část obyvatelstva měla vymyté mozky bolševickou propagandou.
Jestliže „Pullmannova uklízečka“ nechtěla jet do Alp a těšila se na Vranovskou přehradu, byla hlavně pod vlivem ideologické masáže, která kázala, že na Západě je nebezpečno a že je mnohem lepší sedět doma u televize a čučet na Kameru na cestách. Moje i páně Pullmannova alma mater vracela v 80. letech nabídky stipendií ze zahraničních univerzit, protože prý studenti nechtěli na ten zkažený Západ jezdit. A my si v tomto konsensu šťastně budovali své kariéry. Tak nějak to asi bylo, že? A že jsme vyměnili kadibudky za splachovací záchody a valchu za automatickou pračku, nám taky zařídili komunisti. A vybádali to dnešní orální historici...
