5. září 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

MACHALICKÁ: Památka normalizace. Socha Koněva je výrazem nové poroby v 70. letech

Socha maršála Koněva. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Socha maršála Koněva. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Starosta Prahy 6 má pravdu, když říká, ať se socha Koněva přesune do lapidária nebo na Pražský hrad, když se za ni prezident tak bere. Jeho argumenty můžeme slyšet ústy pana Ovčáčka, maršál Koněv prý pomohl zastavit holokaust, pročež jeho socha nesmí být odstraněna.

„Každá osobnost historie má prý svoje kontroverze – jako Ferdinand Peroutka, který měl rovněž své období selhání,“ dodal. Skvělá ukázka umění demagogie, které udělá ze všeho bramboračku a z vlastních pochybení přednost. Uložení sochy do sochařského depozitáře se jeví jako nejinteligentnější řešení, berme ji jako doklad doby, nikoliv však poválečné. Patří do doby normalizační.

Panák je to umělecky bezcenný, taková oslavná statue v duchu socialistického realismu. Takže umělecké důvody k zachování nulové. A historické? O motivech sovětské pomoci bojující Praze se už naštěstí nemusí lhát. Ani o tom, jak se Stalin a jeho věrní paktovali s Hitlerem. Koněv sám, to je taky kapitola všelijaká, s jeho vědomím byli třeba odvlékáni čeští občané ruského původu, kteří k nám utekli po bolševickém převratu.

Vandalové se na soše maršála Koněva opět ‚podepsali‘.
Starší muž opět 31. srpna sejmul plachtu, kterou nechala kolem sochy maršála...

Takže kontroverzí s oslavováním Sovětského svazu a jeho hrdinů je víc než dost. Nikdo nezpochybňuje vojáky a civilisty, kteří proti nacismu bojovali, jenže socha Koněva byla vztyčena uprostřed tuhé normalizace především jako symbol nového ujařmení, příslušnosti k sovětskému impériu. To, že Koněv velel vojskům dorazivším v květnu 1945 do Prahy, se jenom hodilo. Reakce ruské diplomacie na nové počmárání je také příznačná, v demarši vyzvala Prahu, aby učinila konec podobným provokacím, incident vyšetřila a vandaly přísně potrestala. A také žádala ministerstvo zahraničí, aby byl památník uveden do patřičného stavu a v budoucnu zajištěna jeho bezpečnost.

Čmárání po sochách hezké není, ale tohle přece tak úplně není vandalství a pak – z ultimativního tónu dýchly staré časy, kdy byl velký bratr v Moskvě zvyklý na poslušnost. Takže pachatelé na pět let do gulagu a k soše ozbrojenou stráž. Zvláštní, když se za normalizace strhávaly sovětské vlajky nebo pěticípé hvězdičky na různých pomnících rudoarmějců, nikdo to nebral jako hanobení obětí války, ale jako protest proti okupantům z roku 1968, kteří nám tu zůstali dvacet let. A mladí, které režim vyhlásil za vandaly, za to dostávali kriminál natvrdo. Berme to i dnes jako rebelii, socha Koněva není válečný hrob, jen panák, který sloužil rudé propagandě.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky