Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Patnáctým březnem začal sestup do pekel

Názory

  5:00
Dnes je to osmdesát let od doby, kdy definitivně skončilo samostatné Československo, tak jak se konstituovalo po první světové válce. Německá okupace a vznik protektorátu znamenaly nejen začátek temných šesti let pro český národ, ale byly i předehrou k Hitlerovu ovládnutí Evropy, k holokaustu, válce, k represím.

Adolf Hitler při prohlídce jednoho z objektů československého lehkého opevnění dne 6. října 1938. Jedná o mírně vlevo sešikmený objekt N1/30/A-180, který se dodnes nachází v severních Čechách poblíž silnice mezi obcí Chřibská a Česká Kamenice. foto: Foto: archiv Vojenského historického ústavu Praha

Všichni známe ty fotografie a filmové šoty z 15. března, kdy se na Prahu snášel déšť se sněhem – bylo to podobné počasí, jaké panuje dnes – a v tvářích lidí se mísily pocity jako bezmoc, údiv, nenávist a strach. Okupanti zpupně projížděli Prahou a samolibý Hitler se svou svitou se promenoval po Hradě. 

Padesátá léta byla depresivnější než protektorát, bojovali jsme sami proti sobě, říká Padevět

Musel to být strašný pocit beznaděje, sen o samostatné, hospodářsky fungující demokratické republice se zhroutil a konce nebylo vidět. Moje matka, školačka o pár let starší, než jsem byla já v srpnu 1968, si do deníčku plného holčičích hloupostí zapsala nečekaně zoufalé a emotivní věty. Děti vnímají takové pády citlivě a pamatují si je celý život, ani já nezapomněla na napřažené kvéry ruských vojáků. Moje maminka už nikdy neměla ráda Němce a bylo jí jedno, že se káli a že demokracii brali vážně, měla to v sobě celý život a myslím, že se jich stále trochu bála, za což jsme se jí doma pošklebovali.

Ti, co v březnu 1939 stáli podél ulic s marně zaťatými pěstmi, ještě nevěděli, že je čeká nejenom šest let války, ale i čtyřicet let komunistického marasmu, kdy místo obnovy státu přišla další destrukce a cílená likvidace. Je to všechno samozřejmě mnohem složitější, vlivů, příčin a následků je mnoho a žádné kdyby v historii neplatí, ale přece jenom, kdyby nepřišel Hitler, nepřišel by zřejmě ani Stalin.

Zemřel poslední žijící parašutista vysazený v protektorátu. Generálu Klemešovi bylo 95 let

Nemám ráda to stále stýskání si na nehrdinství českého národa, na to, jak je naše letora navždy zničená tím, že jsme po mnichovském diktátu nebojovali. Vždyť to není pravda a lze to doložit. Nikdo jiný než čeští a slovenští vojáci nebyl tak odvážný, aby zabil říšského protektora, a pomáhalo jim spousta statečných lidí. A národ držel při sobě, nepřítel byl jasný, zatímco za komunistické diktatury už to bylo mnohem nepřehlednější. 

Píše o tom třeba Marek Slouka ve svém pozoruhodném memoárovém románu Daleko v srdci, v němž líčí, jak se osudy jeho rodiny prolínaly s dějinami 20. století. Já si vždycky vzpomenu na Oldu Dolečka z hájovny na Luhu, jehož otec byl v odboji a zapojil do něj celou rodinu. A tohoto patnáctiletého kluka nacisté nezlomili, nepromluvil. Jeho statečnost nacisty rozzuřovala, putoval po různých zařízeních v Německu, až ho umučili; ještě v srpnu 1945 žil, slepý a ochrnutý. Na cestu domů už neměl síly.

Je ale snad v Evropě jiný stát, než bylo Československo, kterému se stala tak hrozná věc, že ho spojenci opustili ve chvíli, kdy měli dodržet své závazky? Přišel jasný agresor a spojenci řekli, že smlouvy neplatí a že je třeba agresorovi se podřídit. A co víc, pokud by se napadený chtěl bránit, postavili by se proti němu. To je přece tak hanebné, že to ani během osmdesáti let nevyvanulo. Ať už nás Francie okouzluje a ceníme si britské demokracie, tohle se zapomenout nedá, zvlášť když ti, kteří měli na našem poválečném úpadku a přifaření k sovětskému bloku takový podíl, se na nás leckdy dívali s opovržením.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!