Samozřejmě že její Romi z Fassbinderovy hry Odpad město smrt, kterou v Komedii režíroval Dušan D. Pařízek, představuje úctyhodný výkon. A pak ještě to, co předvedla na jevišti, se stejnou intenzitou a přesvědčivostí zopakovala v Hřebejkově filmu.
ČTĚTE TAKÉ |
Aby bylo jasno, za výše zmíněný výkon byla nominována i v Radocích, ale za rok 2011. Ona totiž Pařízkova inscenace měla premiéru 15. 12. 2011, jenže na to, aby se ceny skutečně dávaly za období, které se vyhlašuje, dbají opravdu jen v Radokových cenách, jinde se už dávno pravidla podle potřeby přizpůsobila nebo se z toho prostě nestřílí.
I mně se tedy – při vší úctě k hereččinu talentu – zdá, že letošní žeň pro Míčovou byla tak trochu součástí tryzny za Divadlo Komedie, která skončila v polovině loňského roku. Také není žádným objevem posledních let, ale herečkou, která už za dob svých studií na DAMU inklinovala k experimentálnímu a autorskému divadlu a vždycky mu sloužila do roztrhání těla. Je skutečně nevšedním hereckým typem, je také nesmírně proměnlivá a dokáže spojit křehkost i agresivitu.
Její postavy mají velký emoční náboj a dráždivost, i když jde třeba o vystižení typu nebo stylizaci. Rolí, za které už dávno mohla dostat cenu, je řada, a také se pravidelně v nominacích na výroční cenu divadelní kritiky objevovala.
Nejspíš je ale normální, že když si ji po deseti letech všimly Ceny Thálie i Český lev, je z ní náhle celebrita, píše o ní Blesk a zvou ji ke Krausovi. To, co ale tentokrát předvedl právě s ní, bylo vážně za vrcholem trapností.
Jeho rozhovor se z větší části omezil na to, že s neobyčejnou úporností doloval z Míčové, která cena je jí nejmilejší. Těžko říct, proč to mělo být tak zásadním sdělením. Míčová celkem pochopitelně na takový nesmysl odmítala odpovědět. Nakonec si tedy Kraus odpověděl sám, herečku propustil a mohl nastoupit pomatený krotitel duchů. Vtipného na tom nebylo nic, jen trapnost rostoucí do nebe. Dostávat ceny zkrátka není jen tak, občas se za ně musí i trpět.
