Tak prý máme Frljiče šťastně z krku a můžeme se zas trochu věnovat i divadlu, píše kritik Vladimír Mikulka v blogu Nadivadlo. Kolega se bohužel mýlí, protože brněnská kauza vypustila příslovečného džina z láhve a znovu obnažila křehkost naší demokracie. Tady už nejde o formu a kvality jedné inscenace, tady běží o základní pravidla. Jako bychom se po třiceti letech ocitli tam, kde jsme byli, zase chce někdo cenzurovat, přikazovat, moralizovat a je ochoten prosadit své názory hrubou silou. A to ještě za podpory politiků, ba dokonce primase českého.
Dělejte si to za svý
Argumenty zakazovačů Frljičovy inscenace Naše násilí a vaše násilí na festivalu v Brně se vedle toho, že jim zhlédnuté působí morální újmu, točí kolem teze, že divadlo je placené z veřejných peněz. Však také jeden z agresorů, kteří vtrhli při představení na jeviště, tvrdil, že si toto divadlo platí, a je tudíž jeho. Úchvatná demagogie, která u prostého bijce nepřekvapí, ale kupodivu ji opakují lidé, kteří prošli i více stupni vzdělání.
Především žijeme ve zřízení označovaném jako zastupitelská demokracie, a pokud jde o veřejné peníze, panuje společenský konsenzus, což znamená, že tyto jsou přerozdělovány do potřebných segmentů na základě dohody. Čili že daňový poplatník přispívá i na činnosti, o jejichž potřebnosti má pochybnosti nebo se k nim staví negativně. Třeba ateisté přispívají na církve, odmítači pohybu na sport a podobně. Kultura a umění čerpají ze státního rozpočtu minimální částku, přesto jsou v naší zemi jedinou společenskou sférou, kterou neustále někdo kádruje stran příjmu veřejných peněz. Umělci si to prý „mají dělat za svý“ a za podporu mají líbat ruce. Inu, kultuře a umění rozumí každý, i když se s jejími projevy naposledy setkal na základní škole.
‚Brněnští náckové‘. Řediteli divadla připomněl sobotní incident nástup fašismu |
Ale ještě horší je, že názory jedné skupinky jsou relevantní pro politiky, kteří dospějí k tomu, že je třeba přehodnotit dotační politiku.
Zástupci Jihomoravského kraje vážně uvažovali, že odejmou již slíbenou dotaci festivalu Divadelní svět, jelikož jeho ředitel Martin Glaser správně odmítl jejich cenzuru. Nakonec vydali šalamounské rozhodnutí, festival podpoří, ale ne zmíněné dvě inscenace, protože prý rozdělují společnost. Jak se ale takový nesmysl vůbec může v něčí hlavě zrodit?
To, že se kontroverzní dílo nesmí uvést, a festival na to konto nedostane dotaci, popírá samý smysl divadla a umění vůbec. A kdo bude rozhodovat, co je kontroverzní a co ne? Herec Ilja Racek kdysi přesně vyjádřil, jak má dobré divadlo vypadat: Může hladit, ale hlavně musí drhnout jako rejžák, třeba až vyhrknou slzy. K tomu dodávám, když podá pravdivý obraz, ať se klidně i rouhá, vždyť blasfemie je jeden z prostředků zobrazení absurdity světa.
Dnes je to ale zřejmě tak, že může přijít libovolná skupinka a říct, že je předvedením toho či ono morálně poškozená, a celý systém jde do háje. Co kdyby se příště sebrala jiná partička a šla před Hudební divadlo v Karlíně a tam hulákala, že opereta a muzikál je pokleslé umění, a že tudíž nemá nárok na veřejné peníze. Že je opereta pokleslá zábava měšťáků a muzikál produkt prohnilého amerického kapitalismu, bylo oficiální krédo bolševika, takže je na co navázat. A co bude dál? Zvrhlé, zdegenerované výtvarné umění? Že už v Evropě bylo a neskončilo to zrovna nejlépe? Prosím vás, ale ten Frljič je přece opravdu zvrácený...
Svoboda je dnes těžké téma
Šklebili jsme se Slovákům, že mají župana fašouna, a žasli nad tím, jak tomuto Kotlebovi prošel zákaz divadelního představení, protože se v něm mluvilo sprostě, jak stopnul dotaci loutkovému divadla v Banské Bystrici a jiné divadlo chtěl zlikvidovat. S mračnopozorem sledujeme polský vývoj. Zdálo se, že k nám nic takového přece nemůže dorazit, my jsme přece byli před válkou jedinou demokracií ve střední Evropě a na rozdíl od našich sousedů tu náckové nemají na co navazovat. Než jsme se nadáli, máme to doma taky a ještě si na tom politici sbírají body.
Ti se teď zřejmě chystají, že to řediteli Glaserovi spočítají, protože si stojí za svým. Zapomínají, že si ho najali na určitou dobu, aby jako odborník vykonal svou práci. Tu odvedl na výbornou, ze zbastleného festivalu, který byl na zavření, udělal přehlídku, která se stala konkurencí prestižních akcí, jako je třeba Pražský divadelní festival německého jazyka nebo plzeňské Divadlo. Letošní výborně dramaturgicky zvolené téma festivalu – svoboda – se naplnilo, a to i ostatními mediálně nesledovanými inscenacemi. A Frljič ve své extrémně pojaté inscenaci jen vychází ze stavu světa. To, že při jevištní stylizaci násilí vtrhla na jeviště skutečná agrese, je pro dnešní pomatenou dobu jen symptomatické. Koho to pohoršuje, ať se zavře doma a nevychází, nepouští televizi, nečte noviny a odhlásí internet.