Když poslal Petr Macinka na Hrad hrubiánské esemesky, prezident je hned zveřejnil a označil za vydírání. Za vydírání ve smyslu trestního práva. Pokud chtěl oživit celonárodní názorovou barikádu, tak uspěl. Národ se fakt rozdělil. Ale pokud chtěl udělat jasno v procesu jmenování ministrů, panuje stále stejná nejistota.
Teď je o dva měsíce později a mohli jsme sledovat další kolo souboje. Prezident – na základě nahrávek telefonátů šéfů diplomacie Maďarska a Ruska – veřejně prohlásil, že Česko by mělo přehodnotit vztahy s Maďarskem. Včetně toho, jaké informace bude Praha s Budapeští sdílet.
Macinka kontroval též veřejně. V řadě věcí měl pravdu. Třeba v tom, že zahraniční politiku státu určuje vláda, nikoliv prezident. Ale v jiných se sám odkopal, alespoň pro část voličů – a těžko říci, jak velkou.
ČR by podle Pavla měla přehodnotit vztahy s Maďarskem. Irelevantní, reaguje Macinka |
To když prohlásil, že rozhovor Pétera Szijjártóa se Sergejem Lavrovem sám o sobě mu šokující nepřipadal. Šokující podle něj je, že byl odposlechnut ministr vlády a nahrávky byly použity s odstupem, účelově a pro volební kampaň proti premiéru Orbánovi.
Čí odposlechy šokují a čí ne
I toto je potrava pro názorovou barikádu. Tedy pro ty, kteří vidí v Orbánovi zárodek totality a zrádce Západu. I zároveň pro ty, kteří vidí rudě při slově Ukrajina a Kyjev – s Bidenovým Washingtonem – považují za původce války.
I tady si mohou barikádníci říkat. Je-li Macinka šokován odposlechem ministra Szijjártóa, to neví, že Američané deset let odposlouchávali telefon kancléřky Merkelové? V roce 2013 ta zpráva šokovala německou levici. Vždyť její miláček Obama se za to neomluvil. Řekněme, že Petra Macinku to tehdy nešokovalo. Fanouškem Merkelové nikdy nebyl. Ale proč ho teď šokuje, že byl odposloucháván maďarský ministr?
Jistě, není to podle Gutha-Jarkovského, ale ve světě to holt tak chodí. Známe to z filmu Šakal, kde komisař Lebel hledá atentátníka na De Gaulla a ministrům říká: „Odposlouchávali jsme vás všechny.“
Macinka nevěří, že Maďaři donášejí do Moskvy. Opozice mluví o podrazu |
Někdy se tomu fandí, někdy nefandí, přesněji řečeno odposlechu někoho se fandí, odposlechu jiného se nefandí, s touto barikádou nehneme. Ani s názory obou jejích stran. Ale jednu výstrahu bychom tu nanést mohli. Pánové, ústavní činitelé, Petře Pavle a Petře Macinko, neřešte věci, jako je hrozba přehodnocení vztahu k Maďarsku, veřejně a nahlas.
Jak se postavit k těm rizikovým
Maďarsko je rizikový faktor v EU i NATO. I kdyby byla pravda jen polovina z toho, co si na nahrávce Szijjártó s Lavrovem řekli, není to určitě zločin, ale je to riziko. Jaké informace máme do Budapešti sdělovat, existuje-li reálné riziko, že druhý den se je po telefonu dozví šéf diplomacie Lavrov? Tato obava prezidenta Pavla je zcela logická, není vycucaná z prstu, ať už byla dotyčná nahrávka pořízena loni nebo předloni.
Stejně tak je pravda, že Maďarsko je náš spojenec v NATO i EU. A spojenci občas musí něco překousnout. Před 50 lety se italští komunisté rozhodli pro „historický kompromis“ a uzavřeli neformální koalici s křesťanskými demokraty. NATO to tehdy muselo reflektovat, i když italští komunisté nepodléhali Brežněvovi. Jak zacházet s rizikovým členem, jaké informace mu sdělovat, aby se nedostaly do nepovolaných rukou? Detaily nejsou známy, neboť se to neřešilo veřejně. Ale ta otázka „visela v luftě“.
Nešlo to s Maďarskem udělat podobně? Probírat v úzkém kruhu vztah s rizikovým partnerem a jeho slabými články, ale neříkat veřejně a nahlas do kamery, že je třeba přehodnotit vztah s Maďarskem jako celým státem?
A co když vyhrají ti druzí?
Upřímně, padají-li tyto výzvy těsně před volbami v Maďarsku, nelze v nich nevidět podporu pro jednu stranu maďarského politického zápasu. Což samozřejmě platí i pro Petra Macinku a další členy vlády v čele s premiérem, kteří neskrývají jasné sympatie pro Orbána.
Talentovaný pan Macinka. V žánru devótního projevu navazuje na české mistry |
Když byl Macinka v Budapešti na sešlosti Patriotů pro Evropu, ve své řeči to řešil přepjatě: Orbána prohlásil za génia, jací se rodí jednou za 500 let. Čiší z toho víc Jára Cimrman, nebo Kim Čong-un?
To ať si každý posoudí sám. Ale otázka, jak budeme vycházet s Maďarskem, vyhraje-li volby tamní opozice, tu prostě je bez ohledu na pány Macinku, Pavla nebo Babiše. Nemůžeme přece rozvíjet vztahy se státy jen podle toho, jak v nich dopadají volby.
