Poprvé jsem ji zaregistroval v roce 1996. Byla americkou velvyslankyní při OSN v prvním volebním období prezidenta Billa Clintona (1993-97). V tom roce kubánská stíhačka v mezinárodních vodách sestřelila malé civilní letadlo spolku „Bratři zachraňují“, což je organizace, která Kubáncům prchajícím z Kuby na moři poskytovala základní pomoc; shazovala jim vodu, potraviny a záchranné vesty.
VONDRA: Zosobnění amerického snu. Albrightová se jako schopná politička zasloužila o členství ČR v NATO |
Tehdejší americká velvyslankyně při OSN řekla památnou větu: „To není cojones (španělsky „koule“ ve smyslu odvaha), to je zbabělost.“ Byl jsem nadšen a zamiloval jsem se do ní.. Mnohem důležitější než mé pocity byly však ty jejího šéfa: prezident Bill Clinton, když byl v tom roce zvolen na své druhé volební období (1997-2001), z Madeleine Abrightové udělal svou ministryni zahraničí.
Rodačka z Prahy, dcera československého diplomata Josefa Korbela, se tak stala třetí Evropankou, která rozhodovala o americké zahraniční politice; těmi před ní byli německý rodák Henry Kissinger a polský rodák Zbigniew Brzezinski.
Jako americká ministryně zahraničí nám, České republice, hodně pomohla. V polovině 90. let 20. století bylo rozhodnuto, že se Severoatlantická aliance rozšíří. Na summitu NATO v Madridu v létě 1997 jsme do Aliance byli pozváni, my, Polsko a Maďarsko. Členy NATO jsme se stali 12. března 1999. Tak silné zajištění bezpečnosti této země jsme neměli snad od dob Karla IV. 12. březen 1999 je tak druhým nejdůležitějším datem našich moderních dějin, hned po 17. listopadu 1989. Americkou ministryní zahraničí tehdy byla Madla Albrightová.
Nyní něco kritického: byla odhodlaná, až fanatická demokratka - nikoli ve smyslu že byla za demokracii (což byla), nýbrž ve smyslu, že byla oddanou členkou Demokratické strany USA. Někteří ji vyčítají, že podporovala zásah NATO během kosovské války proti Miloševičovu režimu. To bych jí já nevyčítal, jsem dodnes přesvědčen, že ten zásah byl pro ochranu lidských životů nutný a bylo správné zařídit, aby byl Miloševič odstaven od moci.
Ne, pokud bych něco Madeleine Albrightové vyčítal, tak to, jaká to byla fanatická demokratka a jak ztrácela soudnost při kritice amerických republikánských vlád.
Podzim 2002, mezinárodní konference v Praze. Rok po 11. září 2001, půlroku před invazí do Iráku. Hlavní řečnice: bývalá ministryně zahraničních věcí USA. Náhoda tomu chtěla, že jsem seděl hned v druhé řadě, těsně za tehdejším velvyslancem USA v Praze, Craigem Stapletonem. Madeleine Albrigtová měla stranický projev, kterým útočila na zahraniční politiku tehdejšího prezidenta George W. Bushe, jenž Craiga Stapletona velvyslancem u nás jmenoval. On, velvyslanec, tam seděl jako opařený. Něco takového nečekal a něco takového se nedělá; aby bývalá ministryně zahraničí veřejně podrobila v zahraničí tak drtivé kritice politiku vlády vlastní země v přítomnosti jejího velvyslance. Tím ho postavila do neřešitelné situace: on s ní nemůže veřejně nesouhlasit, ale nemůže s ní ani veřejně souhlasit.
Madeleine Albrightová spojila svůj osud s dynastií Clintonů: v primárkách Demokratické strany v roce 2008 podporovala Hillary Clintonovou proti Baracku Obamovi; a v primárkách v roce 2016 Hillary Clintonovou proti Berniemu Sandersovi. Tehdy nechvalně proslula výrokem, že prý „v Pekle je zvláštní místo vyhrazeno pro ženy, které nepodporují ženy.“
Zemřela Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA s českými kořeny měla rakovinu |
Co jsou to za blbé řeči? Přeci každý politik – i politička – má být hodnocen podle svých názorů a dovedností, nikoli podle toho, jestli je anebo není žena. Jako kdyby žena nemohla nesouhlasit s Hillary Clintonovou a preferovat někoho jiného. Jsou ženy, které nesouhlasily s Margaret Thatcherovou, a jsou ženy, které nesouhlasily s Hillary Clintonovou. A kvůli tomu samotnému faktu nemusí nutně skončit v Pekle.
Ale nesuďme, abychom nebyli souzeni. Madeleine Albrightová byla americkou patriotkou, která sloužila své adoptivní vlasti – a pro nás naštěstí i své původní vlasti – nejlépe, jak uměla. Zahraniční politiku ji nejdřív učil její otec, československý diplomat. A když učil na univerzitě v Denveru ve státě Colorado, měl tam i jednu mladou černošskou studentku, klavíristku-pianistku, původem z Alabamy. A přivedl ji k lásce k zahraniční politice. Ta mladá černošská studentka se jmenovala Condoleezza Riceová a časem se stala druhou americkou ženskou ministryní zahraničí, hned ve vládě po Madeleine Albrightové. Takž jeden český diplomat vychoval a vzdělal dvě americké ministryně zahraničí. To není špatné, kdo z vás to dokáže?
Ať odpočívá v pokoji, Madeleine Albrightová, česká rodačka a americká vlastenka.