Má nejmladší pracující populaci, dominuje ve vědě a technice a její ekonomika je nejméně závislá na vývozu. Následkem toho bude její hegemonie nikoli upadat, nýbrž narůstat. Washington bude méně závislý na svých spojencích, kteří už mu kvůli svým slábnoucím armádám a ekonomikám nemohou nabídnout to, co mohli během studené války, a bude na mezinárodním poli jednat na vlastní pěst. Odtud „darebácká supervelmoc“ (rogue superpower).
Brilantní operace, pochvaluje si Trump. Sesazení Madura naplánoval v letním sídle |
Americká vojenská akce proti Venezuele je slovem do pranice pro Beckleyho tezi. Byla provedena bez předchozí konzultace se spojenci, za koncentrace masivních vojenských sil v regionu, a především bez ohledu na, či snad záměrně navzdory čínské a ruské podpoře Madurova režimu.
Signál, který tu Washington vysílá, je jasný: „Pokud se rozzlobíme, budeme zlí“. Amerika stále ještě umí hrát roli velmoci - a možná ji hodlá hrát čím dál tím víc. Zejména na svém „zadním dvorku“, tedy v Latinské Americe, kam v posledních dekádách pronikal ruský a čínský vliv a podrýval tak americkou prestiž, si Washington od nikoho šlapat na prsty nenechá. I kdyby za tím účelem měl střílet ostrými.
Pašoval drogy, vedl Kartel sluncí, viní USA Madura. Vyjednaný odchod, míní opozice |
Akce je v neposlední řadě úspěchem pro prezidenta Donalda Trumpa. Ještě si budeme muset počkat, jak úspěšné bude americké ‚řízení‘ Venezuely, které Trump plánuje. Již teď lze ale říci, že šéf Bílého domu vyvrátil tvrzení svých kritiků, že umí jen blafovat.
Sáhl po vojenské akci, která pro něj představovala nemalé riziko. V případě neúspěchu by se na něj totiž nesesypala jen opozice, ale nejspíš i část vlastních voličů, kteří jen máloco vidí méně rádi, než začínání nových „nekonečných válek“, jež Ameriku trápily v posledních dvou a půl dekádách.
Válka? Ne, „jen“ únos, Trump předvádí ve Venezuele svou strategickou doktrínu v praxi |
Pokud je ale Maduro skutečně v amerických rukách a americké speciální síly akci provedly tak čistě, jak se z dosud dostupných informací zdá, Trumpovi se povedlo navázat na svůj zahraničně-politický úspěch z červnového úderu proti Íránu. Zejména v kontextu dosud neúspěšných jednání o míru mezi Ruskem a Ukrajinou to může být výrazná vzpruha pro jeho diplomatické sebevědomí.
