Pobýval jsem nejen v různých částech této země, ale většinu času trávil s indiány kmene Yekuana v jejich osadě Wüküyadinña na řece Caura. Založil jsem nadaci Velká Amazonie, jejíž prostřednictvím jsem se snažil posilovat jejich hrdost na svůj původ původních obyvatel Ameriky, v tomto případě Venezuely. S mými kamarády jsme řadu let finančně podporovali víc než desítku mladých Yekuanů na středních školách v Barinas či Ciudad Bolívaru.
Další krok k „darebácké supervelmoci“? Trump zadržením Madura ukázal, že Amerika hodlá střílet ostrými |
Politickou situaci jsem sledoval již od konce devadesátých let, kdy jsem působil na diplomatické misi v Bogotě. Tehdy jsem se i přátelsky stýkal s venezuelským velvyslancem Pedrem Luisem Escheverriou, pozdějším velvyslancem Venezuely u OSN. Z Kolumbie jsem i s ním sledoval počínající životní trajektorii Huga Cháveze, zejména od roku 1999. Tehdy vyhlásil bolivariánskou revoluci socialismu 21. století a svou zemi přejmenoval na República Bolivariana de Venezuela.
Musím přiznat, že comandante byl velký rétor mluvící hodiny a hodiny o všem možném i nemožném a měl tím schopnost přilákat ke své revoluci milióny občanů. Posuďte sami: když vykřikl „Já nejsem já, já jsem lid“, že to s mnohými hnulo a šli za ním. Neustále se za něco demonstrovalo. Lid Latinos to baví, tančí se přitom, zpívá, křičí hesla a navíc se jim za účast platilo. Z Cháveze se rychle stal kult osobnosti jdoucí ve stopách Simóna Bolívara. Venezuela měla hodně nafty, měla hodně peněz, ale po čase ne pro své lidi, ale k získávání politických spojenců v Latinské Americe. Chávez chtěl na jedné straně odstranit chudobu a současně být následovníkem Simóna Bolívara a sjednotit Jižní Ameriku pod revoluční vlajkou socialismu 21. století. Obojí však nejde.
A tady začalo zbídačování Venezuelců, turisté sem strachy ani nepáchli a i my jsme v pralese u indiánů na Cauře po deseti letech raději skončili. To bylo v roce 2013. Tady se začal rychle plížit socialismus, rozpad hospodářství. Země nejen s bohatstvím nafty a plynu, ale i s obrovským zemědělským potenciálem musela třeba začít potraviny dovážet. Vrchol neschopnosti řídit stát. Zato na svou stranu získával řadu zemí, jako Nikaraguu, Kubu, Bolivii, Ekvádor, občas Brazílii či Honduras, které lákal do spojenectví lacinou naftou.
Po ukončení mé diplomatické mise v Bogotě jsem do Venezuely začal pravidelně jezdit na pár měsíců a sledovat revoluci z očí do očí. Pozoroval jsem, jak roste revoluce a jaké nese výsledky. Jak vzniká jakýsi virtuální socialismus. Jak roste arogance moci. Jak roste strach z vlastního lidu, o politické opozici nemluvě, a tak rostli špiclové a věznice se plnily. V roce 2012 jich bylo na 45 000. Bylo to smutné. Byl to postupný, nezadržitelný pád do chudoby, protože všichni autoritativní diktátoři po celém světě se chovají stejně. Sledují své bohatství či mají vyšší cíle, geopolitické cíle, ke kterým nepotřebují, aby jejich lid žil v blahobytu. K tomu mají vždy na své straně dobře placenou policii a armádu. A to Chávez a později Maduro měli.
A k tomu armádu udavačů a zkorumpovaných úředníků, kteří s policajty a vojáky kšeftovali. S čím? No přece s potravinami, s léky, náhradními díly domácích spotřebičů, s auty a prakticky s veškerým zbožím, které na trhu nebylo. Zatraceně, nebylo ani mléko pro děti! Zatraceně, nebyla rýže, základní potravina, z které všichni v Latinské Americe žijí! Nebylo máslo, cukr, olej a léky. Banány byly dražší než u nás! Chávisté bohatli, lid strádal. A do toho nesmyslné revoluční reklamy jako: „S lepší plackou arepa (placka z kukuřičné mouky) budujeme lepší socialistickou budoucnost Venezuely.“ Pěkná pakárna, kterou u nás ti dříve narození také pamatují. A pak přišel kšeft s drogami z Kolumbie. Dřív se drogy pašovaly, nyní se oficiálně vozily.
Válka? Ne, „jen“ únos, Trump předvádí ve Venezuele svou strategickou doktrínu v praxi |
Ano, Chávez byl mistr slova. To Maduro už ne. I po deseti letech, kdy měla revoluce vítězit a konečně nést ovoce pro lid, ti chudí byli ještě chudší, ale přesto velkého comandante milovali. Nestavěla se silniční infrastruktura a petrodolary šly do zbrojení. Prominuli mu to. Zemědělství přestalo fungovat. Prominuli mu to. Z chudoby rostla kriminalita. Prominuli mu to. Lpěli mu na rtech při státních statisícových demonstracích a žili jen z jeho slov naděje. V tom okamžiku jakoby se cítili být vládci své země! Neskutečná manipulace schopného rétora.
V nekrologu, který jsem o Chávezovi psal, jsem mu musel přiznat, že byl schopný řečník. Dokázal strhnout davy, které v udivení sledovaly jeho několikahodinové projevy od rajčat po supersoniky. A mělo to hlavu a patu! Nelze mu upřít, že mluvil velmi prostě, lidově, nestrojeně, často se i „lidsky“ přeřekl a opravil, váhal, deklamoval, citoval své známé z dětství, kdy jezdil v Barinas na kole na pole juky, kde pracoval, kde žili jeho příbuzní, Chávezovci, jeho děda do 110 let. A také, že byl i odvážný, statečný a velký vlastenec, což jsou stejně dobré vlastnosti na obou stranách ideologické řeky.
Na vlastní oči jsem slyšel, jak při jedné z mnoha demonstrací, v době, kdy Chávez na Kubě už umíral, ale nesmělo se to ještě vědět, nastrčení manipulátoři a křiklouni začali místo „Viva Chávez!“ křičet „Viva Maduro!“ A bylo to! Lidové odsouhlasení nového diktátora. A tak nastaly ještě krutější časy, o čemž jednoznačně svědčí útěk osmi miliónů Venezuelců do okolních zemí. Exodus jako hrom. A tak se jen čekalo, kdy ta komoušská diktatura praskne! Kdy konečně přijde nějaká ta Delta Force.
Maduro je v newyorské vazební věznici. Šťastný nový rok, přál spoutaný po příletu |
A o tom všem, o místním venezuelském teroru s tisíci zabitých vězňů, o neskutečné, téměř třicetileté bídě a utrpení lidu a jeho exodu, se prakticky všichni komentátoři v naší TV a jinde v EU ani nezmínili. Čarovali kolem toho, jemně našlapovali, že to takhle není moc demokratické, že Američani zase po letech začali uklízet na svém zadním dvorku a že vlastně znovu probudili Monroeovu doktrínu z dávných století. A tak se v tom motali, aby si nezadali s demokracií v EU, ale ani s USA, aby se na nás náhodou Trump nerozzlobil a nenasadil vyšší cla (čímž jakoby na okraj naznačili, že v USA není demokracie).
To, že Venezuela je země, kde vládne lež, kde třeba český turista je křivě a směšně nařčen a přes rok vězněn, že chtěl udělat převrat, je pro ně nic a je třeba se s tím smířit? Vlastně to už děláme, když přes rok naše vláda a prezident dělá, jakoby Jan Darmovzal neexistoval či teprve v poslední době se snaží všelijak vymlouvat, že to nejde. Zatraceně, vždy něco jde! Nevadí jim, že nějaká bolševická diktátorská vláda vězní zcela bezdůvodně našeho občana jen pro své politické ambice nesmyslně ukazující, že hrozil převratem či atentátem, jen aby i tak ospravedlnila svou nezákonnou vládu? Jan je politické rukojmí, jako byli občané Izraele vězněni Hamásem. Jako jsou unesené děti z Ukrajiny do Ruska.
Žádní diplomaté, jen pár Čechů a vězeň. Ministerstvo před Venezuelou varuje |
Ano, jako se nejedná s únosci, nelze ani jednat se samozvanými diktátory, kteří unesli jako Maduro celý venezuelský lid. Samozřejmě není jasné, jaké budou následky akce Delta Force, ale myslím si, že nelze zločinům proti lidskosti donekonečna nečinně přihlížet. A jen plkat a odvolávat se na posvátnost demokracie, že nelze násilím nic dělat a zřejmě je třeba jen čekat, až všichni Venezuelci utečou z domovů nebo budou uvězněni či popraveni. To by nemohl existovat ani boj Izraele proti Hamásu. To by nemohl existovat ani boj Ukrajiny proti Rusku. To by nemohl existovat třeba ani Anthropoid, boj našich hrdinů proti nacismu.
A další přidaná hodnota Delta Force? Že se diktátorští samovládci se svými zločiny proti lidskosti nikde neschovají, že nikde nebudou v bezpečí. Howgh a navíc pozitivní indiánský pozdrav TÓRI pro všechny lidi dobré vůle: Mějte radost ze života, smějte se, zpívejte, tancujte, mějte se rádi, milujte se, množte se.
