Jako první házel švédský král, v tehdejší době ještě pohan (byl pokřtěn později, až v r. 1008, a stal se tak prvním křesťanským králem Švédska), a podařilo se mu hodit dvě šestky, což ho vedlo k poněkud přehnaně sebevědomé poznámce, že vlastně nemá cenu, aby jeho protivník vůbec házel, neboť dvě šestky stejně nepřekoná. Olaf, tehdy již pokřtěný první křesťanský král Norska, mu odpověděl, že zařídit něco tak triviálního jako to, aby padly dvě šestky, je pro jeho Pána zanedbatelnou lapálií, pokřižoval se a hodil. Na jedné kostce padla šestka, druhá se však zakutálela o něco dále, kde narazila na kámen a rozlomila se, přičemž na vrchní ploše jedné z částí se ukázalo šest ok a na druhé jedno. Norský král tak hodil třináct a zvítězil.
Bilance čísla 2024 v umělé slabomyslnosti |
Ta historka nevypadá moc pravděpodobně (nebo musela být jedna z těch kostek dobře předpřipravená), ale zdála se mi prostě půvabná, a tak jsem se rozhodl vám ji převyprávět (“se non è vero, è ben trovato“ – „pokud to není pravda, je to alespoň hezky vymyšlené,“ komentují taková vyprávění Italové).
Nicméně nevzpomněl jsem si na ni jen tak pro její zábavnost, ale kvůli její vnitřní souvislosti s jedním střípkem aktuálního dění na Blízkém východě: právě dnes totiž předsedovi (či „prezidentovi“, což je ovšem odvozeno z latinského „prae + sedere“ – „před + sedět“) palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, jenž byl do své funkce zvolen před právě 20 lety, 9. ledna 2005, končí dvacátý a začíná jednadvacátý rok jeho čtyřletého funkčního období – což, zdá se mi alespoň, Olafův hod kostkou nejen připomíná, ale rovnou i notně překonává.
Aby ovšem bylo jasno: nejde mi o jakoukoliv kritiku. Jak si to obyvatelé tzv. Západního břehu zařídí, tak to mají či budou mít – a mně se velmi protiví povýšené snahy je (jakož i kohokoliv jiného) poučovat, že by to měli mít jinak (ostatně je dost pravděpodobné, že kdyby se v mezidobí nějaké volby byly konaly, byly by přinesly – přinejmenším z hlediska demokracie a lidských práv – situaci o poznání méně uspokojivou). Avšak připomínka toho, jak to v palestinské samosprávě reálně funguje, je, myslím, při takto kulatém výročí namístě.
Ježíšek a ti druzí. Čarodějnice Befana, Santa Claus, Babbo Natale… |
Pro čtenáře s kladným vztahem k matematice bych na závěr ještě utrousil, že v ideálním světě tohoto oboru se takové a podobné postupy označují jako „rozšíření stavového prostoru“.
A pro úplně všechny poznamenávám, že v konkrétním reálném světě se jim říká „politika“.
