Nic proti tomu. Kdo strávil mládí v komunismu a sféře vlivu Moskvy jako autor těchto řádek, má prozápadnost takříkajíc v DNA. Jenže komunismus padl před 36 lety, tudíž se vtírají i jiné myšlenky. Není dnes „prozápadnost“ sama o sobě jen bezobsažné klišé? Floskule, kterou šermují politici zprava doleva? Není to, co řekla v rozhovoru Maláčová, spíše jen prázdný slogan?
„Delegace se shodly na posílení socialismu“
Stačí pár otázek, na některé dokonce přišla řeč v citovaném interview. Třeba takové Grónsko. Trumpova Amerika dává najevo, že ho chce získat. Dánsko coby mateřská země ho přenechat ani prodat nechce. Jaký postoj v tom přetahování je prozápadní? Podpora západního Dánska, nebo podpora západní Ameriky?
Grónsko patří Gróňanům. USA si ho nevezmou, řekla dánská premiérka |
Nebo. Největším fanouškem jaderné energie v EU je Francie. Největším odpůrcem Německo. Je to pnutí mezi dvěma západními státy. Jaký je tedy, žákyně Maláčová, prozápadní postoj k jaderné energii? Na tuto otázku prostě nelze jednoznačně a jasně odpovědět.
A takových témat je daleko víc. Psali jsme o tom už loni, když si prezident Petr Pavel pozval lídry vlády i opozice a podle agentur se všichni shodli na prozápadní orientaci země. O. k., je to dobře, řekne pamětník komunismu, ale co vše to znamená dnes konkrétně? Prozápadnost zahrnuje vše úctyhodné, čím se evropská tradice chlubí (demokracie, svobody občanů, skepse, věda). Ale prozápadnost zahrnuje i to, čemu je lepší se vyhnout (masová ilegální migrace, no go zóny, normy na vše od emisí a stravování až po svobodu slova).
Prozápadní klišé. Aby se z ryzích pravd nestaly prázdné floskule |
Ilustrovali jsme to na slově delegace. „Delegace položily věnce na hrob neznámého vojína,“ deklamoval kdysi Karel Kryl. Za normalizace se psávalo, že „delegace se shodly na posílení socialismu“. A dnes můžeme slyšet, že „delegace se shodly na prozápadní orientaci země“. Z prozápadnosti se stává podobná floskule, podobné povinné zaklínadlo, jako byl kdysi odkaz řečníka na socialismus.
Je skvělé, když umírají fašisté
Není to jen hra se slovíčky. Ve středu německý soud osvobodil satirika Sebastiana Hotze, známého jako El Hotzo. Před rokem si dělal legraci z pokusu o atentát na Donalda Trumpa. Na sociální síti ten útok přirovnal k „poslednímu autobusu“: „Bohužel jsem ho těsně minul.“ A dále napsal: „Myslím, že je naprosto fantastické, když umírají fašisté.“
Za to byl Hotz obviněn ze schvalování pokusu o vraždu a z narušení veřejného pořádku. Teď jej soud osvobodil, což je dobře. Že někdo píše věci, které se jiným hnusí, ještě neznamená, že patří „do tepláků“. Soudkyně prostě rozhodla, že Hotzovy příspěvky představují „nepotrestanou satiru, ač byly možná nevkusné“.
Freispruch für Sebastian Hotz: Trump-Post ist "straflose Satire" https://t.co/HHk3ddM5Ns #Satire #Urteil
Jistě, je to rozhodnutí nezávislého soudu, to je třeba vzít na vědomí. Ale stejně se vtírá otázka. Jak to vypadá z pohledu prozápadní sociální optiky? Je špičkou prozápadnosti boj za svobodu slova? Pak rozsudku zatleskejme, ale řekněme si, že podobně satiricky lze zpracovávat i jiné případy. Třeba zabití George Floyda při policejním zásahu a následné násilnosti v ulicích. Tedy to, co vedlo bílou Ameriku ke kajícným gestům typu poklekávání.
Anebo to může být naopak. Není špičkou prozápadnosti boj proti šíření nenávisti? Pak by to měl Hotz společensky schytat. Opět je těžké říci, který z těch přístupů je ryze západní. Každý si to rozhoduje podle svého. Podle toho, jak on sám chápe prozápadnost. Ale jednotnou, normovanou prozápadnost, kterou tolik politiků šermuje, najdeme v realitě jen těžko.
A tady se nabízejí otázky pro „nejprozápadnější českou političku“. Je Jana Maláčová v těchto případech pro západní svobodu slova? Či spíše pro západní boj proti nenávisti? Dokázala by ona sama zavtipkovat o atentátu?
