Jak návrh ANO může způsobit trhlinu v časoprostoru? A nezruší se volby?

• Nebude to korupční aféra ANO a ODS ve dvou krajích. Nebude to strašlivá sekera ve státním rozpočtu, vyšší důchodový věk nebo kolabující stavební úřady. A nebude to ani černý chirurg SPD se zakrváceným nožem. Nečekaným faktorem, který může rozhodnout krajské a senátní volby, se stává stoletá voda, respektive to, zda povodně manažersky a politicky zvládne jak Fialova vláda, tak hejtmani, primátoři a starostové. Tak bezprostřední zážitek se do výsledku voleb nutně promítne. Tedy pokud příští pátek a sobotu nějaké volby vůbec budou, protože s volebními plentami na pramicích manuály ministerstva vnitra asi nepočítaly. A když se mohla zrušit fotbalová liga, proč ne i volby? Jedinou jistotou těchto dnů bohužel zůstává nesmrtelný výrok dědy Komárka z filmu Na samotě u lesa, který ve verzi pro slušný web zní: „Prší a prší.“

• Marianu Jurečkovi svitla naděje, že by mohl splnit alespoň jednu podmínku z těch, které si dal pro své setrvání v čele KDU-ČSL. V šetření agentury Phoenix Research totiž jeho strana po hodně dlouhé době překonala 5 procent preferencí (přesně 5,4 %). Ale vzápětí průzkum společnosti Median vrátil lidovce na zem ziskem 3,5 procenta, což je ještě na dnešní kondici strany slušný úspěch, jakkoliv znamená jistotu být už navždy jen vděčným ocáskem ODS v koalici SPOLU.

• V září 2024 začíná Sněmovna projednávat návrh poslanců ANO z června 2022, aby stát v září 2022 vyplatil důchodcům příspěvek k penzi ve výši 6 000 Kč. Pokud návrh projde, pak fyzikové čekají vážnou trhlinu v časoprostorovém kontinuu.
• Do záludné sítě české gramatiky se nám chytila jedna květinka z hnutí STAN. Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková v televizi hájila svého stranického šéfa Víta Rakušana, který na jaře policisty ujišťoval o růstu platů: „Chceme přidat od podzimu dalších 10 procent.“ Místo 10 % je to ale nakonec 0 % a paní poslankyně neváhala poučit ty, kdo se teď vyšších platů domáhají: „Pokud někdo zná češtinu, pak snad dokáže odlišit vid dokonavý a nedokonavý. To nebyl slib, ale jen snaha o to opravdu ty platy navýšit.“ Bývalá učitelka z jihočeského Lišova je ale právě v češtině zmatená jako lesní včela. Není jasné, u čeho vid určovala, ale sloveso „chceme“ je způsobové a žádný vid nemá, získává ho až spojením se slovesem plnovýznamovým.

Pavla Pivoňka Vaňková.

A sloveso „přidat“ je nepochybně dokonavé, takže v logice paní poslankyně by měl ministr Rakušan naopak svůj slib „dokonat“. Ale je to celé pitomost, o žádný vid tady totiž nejde. Snad měla paní Pivoňka v úmyslu říci, že právě volbou způsobového slovesa (chceme) ministr vyjádřil stupeň realizovatelnosti děje, neboli voluntativní modalitu. Mohl použít debitiv (musíme), hortativ (máme povinnost), posibilitiv (můžeme), fakultativ (dovedeme), permisiv (smíme), ale on zvolil nejopatrnější – a proto v politice nejpoužívanější – volitiv (chceme). Zkrátka po vzoru starého výroku ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme udělat to nejlepší, ale dopadlo to jako obvykle.“