Nemyslím, že za její popularitou byly jen nízké ceny. Paní Marie kolem sebe šířila nevídanou slunečnou pohodu. Byla zamilovaná. Na dva manžely neměla štěstí, teď ale našla toho pravého. Je o něco starší než ona – teda o dost, už je mu přes šedesát -, ale je hodný a nebije ji. Co víc si může přát?
Paní Marie s manželem si léta „budovali život jen pro sebe“. Oba měli dospělé děti z předchozích vztahů, a tak teď pro ně bylo nejdůležitější mít pěkný byt s balkónem, nové auto (Marie si myslela na volvo, manžel toužil po mercedesu) a taky chalupu někde v přírodě, kam budou jezdit na víkendy. Těšili se, až bude všechno zařízené a půjčky splacené. To si pak budou žít jako v ráji.
Na věčné časy a nikdy jinak! Co se k nám dostane jako první, jen tak nezahodíme |
Jeden čas jsem paní Marii vídala dvakrát i třikrát za rok. Stavila jsem se za ní pokaždé, když jsem přijela do Čech. Někdy mi nabarvila vlasy, jindy mi je jen trochu přistřihla, ale pokaždé do mě nalila novou životní sílu. Vykládala mi, co všechno už mají zařízené a co ještě zbývá zařídit, a já jsem jí moc držela palce, aby se jí ten sen, ne tak docela skromný, ale taky ne příliš troufalý, co nejdřív splnil.
Byla chyba jí to přát
Covid naše setkávání na čas přerušil. A když jsem se zase objevila v Čechách, našla jsem paní Marii ve stavu, jakému se nedá říct jinak než zubožený. Ona, kadeřnice, měla mastné vlasy se šedivými odrosty. Zestárla o deset let. V jednom kuse vzdychala a dvakrát se nechala slyšet, že by nejradši umřela. Už ji netěší žít.
Napadlo mě, že nejspíš měla za covidu finanční problémy, lockdowny firmám jako ta její určitě nepomohly. Anebo ji tak zničila válka na Ukrajině? Možná tam má příbuzné a teď se o ně bojí.
Ale ne. Ukázalo se, že Marii opustil manžel. Zrovna když měli všechno zařízené, půjčky splacené, chalupu koupenou, auto v garáži. Zrovna když si začali bezstarostně žít, manžel jí řekl, že tenhle život nechce. Potom se sebral a odešel. Teď se s ní soudí o majetek. Komunikují spolu jen přes právníky. A ona nechápe, co se s ním stalo.
Chtěla jsem být Angličanka, říká žena, jejíž příjmení je symbolem terorismu |
Až po dalších dvou letech se paní Marie zmátořila. Ne, nehledá nového manžela. Zvykla si na myšlenku, že bude nadosmrti sama, a už se zase umí usmívat. A ne že by jí to teď k něčemu bylo, ale pochopila, proč ji manžel opustil zrovna v okamžiku, kdy měli společný život do mrtě zařízený. Nesnesl představu, že takhle to bude už nadosmrti, že už o nic usilovat nemusí.
Paní Marie není jediná z mých známých, komu se přihodilo něco takového. Život je potřeba pořád a pořád budovat. Jakmile je hotový, zevšední a zkysne.
