Ale pak se podíváte na reálné počínání politiků ve vládě či v parlamentu – a říkáte si: Proboha, proč ti jejich partajní markeťáci vymýšlejí, co si vzít na sebe a jaká gesta udělat, ale u mnohem zásadnějších věcí mlčí? Nebo nemlčí, jen je nikdo neposlouchá?
Pár příkladů z poslední doby. Seznam rizikových profesí, jimž se zkrouhne dřívější důchod a který rozhádal koalici, se ještě povedlo dodatečně zahrát do autu. Z nebe spadlý pendrekový paragraf o práci pro cizí moc už vyvolal vnitrokoaliční šavlovačku v přímém přenosu. A totéž celá blamáž se zvyšováním platů politiků, která po tříměsíčním tápání nakonec rozřízla vládu na dvě poloviny.
Své vlastní platy si politici nedokáží uspořádat, ale nám prý vládnou skvěle |
To jim nikdo neporadí, že politicky horká témata je třeba za zavřenými dveřmi předjednat, minimálně v koalici, ideálně i s opozicí – a pak je bleskově a tiše prohnat parlamentem, aby napáchala co nejmenší škodu?
Stejného druhu je i poslední střet o výpověď bez udání důvodu. Leckomu to v socializujícím Česku možná zní jako echo z časů pickwickovského kapitalismu, ale je to svěží a ojedinělý pravicový závan z vlády, která se při nástupu za pravicovou označila.
Výpověď bez udání důvodu. Blahoslavení političtí marketéři geniálně chudí duchem |
Kapitalismus, natož konkrétní firma, která se sama pere s vysokými cenami energií, levnou asijskou konkurencí a všemožnou buzerací ze strany státu a Bruselu, není zaopatřovací ústav. Proč má mít povinnost zaměstnance, kterého jednou v konkrétní situaci a s konkrétním záměrem najala, u sebe nechat i umřít, když se od té doby její kondice a záměry stokrát změnily? A proč se s ním musí loučit nedůstojnými kličkami s fiktivní reorganizací nebo mu ztrpčovat život tak, že výpověď podá sám? Není to lepší civilizovaně a s luxusní výslužkou 2+6 platů?
Měla by se zavést, společně s dvojnásobným odstupným, možnost výpovědi bez udání důvodu ze strany zaměstnavatele?
V Česku s „bačkůrkovým“ zákoníkem práce ale ožehavé téma. I ono mělo být předem dohodnuto a vykomunikováno, ne vytaženo partyzánsky a využito jako klacek dvou „sociálně citlivějších“ vládních stran proti těm dvěma zbylým „s hroší kůží“. Škoda...
