Mělo by to své výhody, třeba bychom se nepotřebovali učit vyjmenovaná slova a shodu podmětu s přísudkem, protože rozdíl mezi měkkým „i“ a tvrdým „y“ by každý slyšel – jak tomu ostatně bylo až právě víceméně do doby Husovy (ten si na Pražany a jejich češtinu, která ve vývoji pokročila dále než v jeho rodné jihočeské vsi a mezi „i“ a „y“ již ve výslovnosti nerozlišovala, ve svých spisech stěžoval: „Hodni by byli mrskánie Pražané i jiní Čechové, jenž mluví … řiekajíc liko za lyko …. A kto by mohl vše vypsati, co jsú řeč českú již zmátli.“).
Olympijský jantar. Probíhá nesmyslná monopolizace dávno existujících slov |
Jenže praslovanštinou nemluvíme, takže nezbývá než akceptovat i to, že se dnes říká „já to dám“ a „budeme se soustředit“ a používá se mnoho dalších novátorských forem a obratů, i když můj poněkud konzervativní jazykový cit při tom skřípe zuby, protože za mých mladých let se leccos dalo „zvládnout“, ale nedalo se to „dát“ (i když, jak vidno, sloveso „dát“ mělo již tehdy i přenesené významy), a „soustředit se“ bylo výlučně dokonavé, nikoliv obouvidé. Jenže pokrok nelze zastavit, a jak Husův příklad ukazuje, bojovat s ním nepřináší příliš naděje na úspěch.
Ve skutečnosti se stalo něco jiného
Na druhou stranu si ale kromě Husa připomeňme i jeho křestního jmenovce Wericha a jeho tezi, že „Nad lidskou blbostí se nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“ Takže bych rád veřejně prohlásil, že za (jazykovou) blbost, se kterou by se mělo bojovat, pokládám nevhodné užívání tzv. zvratného pasiva, a to nejen, ale zejména u slovesa „zranit“. To se – zhruba v posledním desetiletí – velmi rozšířilo (příčí se mi říci „ujalo“), naposled jsem se s ním setkal 1. září v titulku jednoho nejmenovaného zpravodajského serveru, kde jsem se dočetl, že „Při ruském útoku v Charkově se zranilo 47 lidí“ (ale podobně potvorné patvary se bohatě vyskytují i jinde, což mne zejména mrzí ve veřejnoprávních médiích, která by pro běžné uživatele jazyka měla být, byť zhusta nejsou, vzory kultivovaného vyjadřování). Podstatou mého znechucení není přitom to, že jde o konstrukci v podobných případech dříve nevídanou a neslýchanou, ale fakt, že její užití sděluje něco jiného, než se ve skutečnosti stalo.
Den samizdatu. Svoboda slova by se neměla halit do názvu, který je ruského původu |
Navzdory opačnému tvrzení paní učitelky ve 4. třídě totiž opisný trpný rod (“nástroje jsou vyráběny“) a tzv. zvratný trpný rod (“nástroje se vyrábějí“) nejsou v mnoha případech synonymní, a tedy ani zaměnitelné. Rozdíl mezi nimi je patrný zejména v případech, kdy chceme kromě objektu dějem trpně zasaženého (“nástroje“) vyjádřit také konatele děje: věta „Nástroje jsou vyráběny dělníky“ jistě není stylistický drahokam, ale gramaticky je zřejmě v pořádku, zatímco konstrukce „Nástroje se vyrábějí dělníky“ správně utvořenou českou větou není.
Podobných kontrastů lze nalézt více, ale já bych si dovolil zde uvést pouze jeden další: případ, kdy je dějem zasažen objekt mající schopnost autonomního konání, a použití zvratného trpného rodu je proto v praxi vyloučené, neboť by výsledná konstrukce vyjadřovala odlišný význam: jinými slovy doufám, že se nedočkám titulků ve stylu „Při přepadení banky se zastřelili dva její zaměstnanci“.
Pseudoslovopseudotvorba. Novotvar „hoststvo“ nepatří do spisovné češtiny |
Proto bych s tím Charkovem a válkami vůbec a se všemi nehodami na silnicích, na železnici a bůhvíkde ještě jinde chtěl apelovat na odpovědné činitele všech informačních kanálů a případně i stok, aby se alespoň mírně přivzdělali v mateřštině a neštěstí zraněných poté již nezostřovali ještě jejich – neexistující – spoluvinou a spoluodpovědností. Stává se totiž, že studium vyšších stupňů škol některé jednoduché pravdy paní učitelek 4. tříd poněkud rozvede a zpřesní.
