Nezahlédnete v něm žádnou, ani vycházející, hereckou hvězdu. Zato němé role kolem projíždějícího cyklisty a diváka Velké ceny Československa v Brně si zahráli vycházející hvězdný režisér a vycházející hvězdný spisovatel.
Oba museli mít tyhle závody a jejich atmosféru fakt rádi, a na tom filmu to bude vždycky zatraceně dobře vidět. Třeba když Pavla Maršálková, která má roli mluvenou, v pábitelském rauši světu oznamuje: „… jedině v dokonalém spojení člověka se strojem se závody motocyklů podobají spíše létání nebo baletu…“
Nebo když invalida na vozíku, hraje ho Alois Vachek, cituje automobilového šampióna Rudolfa Carraciolu tak přesvědčivě a pábitelsky, že by si o tom petrolheadi Turek s Macinkou mohli jen nechat zdát: „Můj život začíná teprve tehdy, když slyším řev kompresoru…“
Do Brna se vrátí MotoGP. Vložené peníze se mnohonásobně vrátí, věří Fiala |
Vzpomněl jsem si na ten film, když se na sklonku léta objevila zpráva, že do Brna se pohrobek Velké ceny s inovovaným názvem Moto GP má po pěti letech vrátit – naposledy se tu jel v covidovém roce 2020 a bez diváků. Je to dobrá zpráva? Jak pro koho.
Berla příspěvku ze státního rozpočtu
Kdyby se vracel sám, jen v objetí přátel a privátních sponzorů, nic proti tomu, ba právě naopak. Jenže on se vrací podepírán berlou příspěvku ze státního rozpočtu, s příslibem desítek miliónů od Národní sportovní agentury, aby bylo vůbec čím zaplatit majitelům seriálu Moto GP za povolení. Jak jsme se ovšem dozvěděli od oznamovatelů té zvěsti premiéra Fialy, hejtmana Grolicha a primátorky Vaňkové, ty peníze se nejen vrátí, ale přinesou i další, protože je v Brně utratí statisíce diváků, kteří na závody připroudí z domova a z ciziny.
Takový prý je její potenciál, bohužel ovšem ničím nedoložený. A to ani nepočítají přínosy nehmotné, celosvětově posílenou prestiž nás všech! Nevím, jaký jas zářil dotyčným z očí, když to oznamovali, ale nejspíš musel vypadat hodně pábitelsky.
Fialova velká cena. Vláda provozuje nákup regionálních voličů za veřejné peníze |
Pábení je totiž od časů Perličky na dně způsob vyprávění na hranici reality a snění. Pábitel je pak „člověk, který si rád domýšlí realitu, snílek, jenž žije napůl v imaginárním, napůl reálném světě“ (Abeceda českých reálií, FF UK Praha). Činí tak proto, aby nalézal krásu tam, kde ji jiní nedohlédnou.
Už se v tom vyznají
Jenže tihle kvazipábitelé z Brna nehledají krásu ani perličky na dně. Hledají hlasy voličů, to je ten potenciál, o který jim jde. Už se v tom vyznají a dokonce jim to vyšlo, třeba když ne tak dávno pábili o tom, jak je pro nás všechny dobré, když jejich potenciální voliči nebudou platit daně z produkce tichého vína.
Mimochodem, slovo „pábení“ užíval před Hrabalem už Jaroslav Vrchlický, který, když si zapaloval padesátou cigaretu toho dne, říkal: „Tohle pábení mi škodí!“
Tohle brněnské kvazipábení škodí taky. Jako kdyby nás někdo chtěl pěkně vykouřit.
