Čtenáři Lidových novin mohli v uplynulých dnech na stránkách svého deníku zaznamenat polemiku nad jmenováním asistentů nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a jejího náměstka Zdeňka Koudelky do funkcí státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Nejprve událost komentoval státní zástupce Jan Lata (Vesecká pošlapala vlastní pravidla, LN 26.3.2010) a pozastavil se nad tím, že asistenti uvedených funkcionářů byli na pozici státních zástupců jmenování bez výběrového řízení, byť jeho konání požaduje sama Renata Vesecká i při obsazování míst státních zástupců na okresech. To považuje, nepochybně právem, za nerovná a nepředvídatelná pravidla obsazování funkcí státních zástupců právními čekateli a asistenty.
Následně reagoval Zdeněk Koudelka (Mezi profesemi právníků má být průchodnost, LN 30.3.2010) a připomněl, že i někteří soudci nejvyšších soudů byli svého času jmenování soudci z pozice asistentů, advokátů nebo pedagogů.
Nechci příliš hodnotit profesní pozice, z nichž byli Zdeňkem Koudelkou zmiňovaní právníci jmenováni do funkcí soudců našich nejvyšších soudů. Čtenáři si srovnání jistě udělali sami. Za sebe snad jen podotknu, že jmenované soudce i s ohledem na jejich předchozí profesní dráhu považuji za erudované odborníky. Nebudu ani nijak zvlášť komentovat, že zmiňoval-li Zdeněk Koudelka můj věk při jmenování do vedoucí funkce, opomenul zmínit moji předchozí víceletou praxi na všech stupních státního zastupitelství.
Problém komentovaný Janem Latou přece tkví jinde. Zájemcům o pozici státního zástupce nebylo měřeno stejným metrem. Někde se výběrové řízení předcházející jmenování státním zástupcem vyžadovalo, když se však jednalo o asistenty vrcholných funkcionářů, platila jiná pravidla. A právě to rozhořčilo státní zástupce. Doufal jsem, že Zdeněk Koudelka ve svém článku nerespektování pravidla výběrového řízení na státním zastupitelství vysvětlí. Nestalo se tak.
