Méně obvyklé, leč účinné
Před několika dny vetoval americký prezident George Bush zákon, který měl zakázat CIA využívat při výslechu kontroverzní techniky. Zákon, který v únoru schválil americký Kongres, vymezil pro CIA devatenáct jasně definovaných technik výslechu. Vedle diskutovaného waterboardingu (který má vyvolávat dojem utonutí) měl zakázat například elektrické šoky, používání psů či předstíranou popravu.
Podle světové lidskoprávní instituce Amnesty International, která se celým problémem také zabývá, se všechny praktiky se dají označit za mučení. Mezi ty méně obvyklé, nicméně velmi účinné, patří právě „mučení hudbou“. Americká společnost 361st Psychological Operations Company (Psy Ops) se použitím hudby při výsleších a vojenských operacích zabývá profesionálně.
Už léta podobných taktik využívají, v Iráku nebo Afghánistánu jsou konkrétní skladby používány k „nalomení“ morálky vězňů, zabránění spánku, prodloužení šoku ze zatčení a k dezorientaci během výslechu. Nejúspěšnější prý je v tomto heavy metal a znělky z amerických seriálů pro děti. Seržant Mark Hadsell z Psy Ops tvrdí: „Tihle lidé nikdy neslyšeli metal. Nechápou to, přijde jim to šílené. Když to pouštíte čtyřiadvacet hodin v kuse, mozek a tělesné funkce začnou zpomalovat, myšlenky jim splývají a jejich vůle je slabá, zlomená. A v téhle chvíli k nim přicházíme my a vyslýcháme je.“
Hadsellovy oblíbené písně jsou Enter Sandman od Metalliky a Bodies od metalové party Drowning Pool pro sountrack k akčnímu filmu xXx, ale vysokou úspěšnost mají i znělky z amerických televizních seriálů pro děti Sezamová ulice a písničky růžového dinosaura Barneyho.
Zní to divně? „Věřte mi, že to funguje. Na tréninku mně nutili poslouchat tři čtvrtě hodiny Barneyho I Love You. Tohle už bych nikdy nechtěl zažít.“ Seržant asi nepatří k těm, kdo by po celém dlouhém dni, stráveném s Barneym, měl potřebu cokoliv zapírat.
Něco jako součást armády
Ve snímku Big Lebowski byl hlavní hrdina, kterého hrál Jeff Bridges, konfrontován na policejní stanici s naštvaným policistou a dostal hrnkem od kafe po hlavě. Později, na cestě domů, si taxikář pouštěl v autě rádio. „Chlape. Měl jsem těžkou noc a nesnáším tyhle děsný Eagles,“ zkusil to Lebowski a řidič ho vyhodil z auta přímo na silnici. Na Lebowského by platili Eagles.
Americký magazín Mother Jones věnoval celé jedno číslo tématu mučení a násilí. Mimo jiné tam zveřejňuje seznam skladeb, které se prý k výslechům používají. Autorka tvrdí, že jde o tajnou, nicméně oficiální informaci. Kupodivu se tam objevují i písně Christiny Aguilery, Prince nebo Bee Gees. Vyšetřovatelé na to jdou i přes urážky a zesměšňování: Fuck Your God (Vy..r se na boha) kapely Deicide (Bohovražda) může mít efekt i skrze text, stejně jako Born in the U. S. A. Bruce Springsteena, America Neila Diamonda nebo White America rapera Eminema.
A jak se k tomu staví sami umělci, že jejich muzika slouží de facto jako nástroj mučení? Bubeník Deicide Steve Asheim je nadšený: „Je to cool. Jsme teď něco jako součást armády!“ Jeho otec, strýc i děda byli vojáci, takže Asheim hrdě dodává: „Já jsem byl vždycky spíš na tu muziku. Ale tímhle jsem se tak trochu zařadil po jejich bok.“ Není sám, kdo si myslí, že tak pomáhá „bojovat proti terorismu“. James Hetfield z rockové kapely Metallica tvrdí, že když léta obtěžovali jejich hudbou rodiče, manželky a milenky, může to platit i na teroristy. „Rozumím tomu. Je to tvrdost, houževnatost té muziky. Je neúprosná... Kdybych poslouchal death metal víc než dvanáct hodin, hráblo by mi. Řekl bych vám úplně všechno.“ Naopak členové Rage Against the Machine napsali na ministerstvo žádost o stažení jejich skladby Bulls on Parade „z playlistu“. A co na to říká RIAA, obdoba českého Ochranného svazu autorského? Zdali CIA a FBI platí poplatky za autorská práva? Asi sotva, když nejsou schopní zaplatit ani telefonní účty...
Kouřový granát
Konkrétně FBI využívá celou škálu praktik. Vězeň je vystavován jasnému světlu a hlasité hudbě šestnáct hodin, pak je na čtyři hodiny pauza. Údajně stačí čtyři dny, aby tím byl vyslýchaný „zlomen“. Používají se také vlajky nebo zuřiví psi, náhlé změny teplot až na extrémní hodnoty. Guantánamo je svými mučicími praktikami ostatně „proslulé“ a tato „bezdotyková“ forma agentům alespoň nešpiní ruce.
Ale hudba se dá použít i plošně. Vojenské operace v Iráku často doprovází Psy Ops se svými aparáty a reproduktory. „Není to ani tak hudba jako spíš ten zvuk,“ říká Ben Abel, mluvčí jednotky armádních psychologických operací ve Fort Bragg. „Je to jako hodit nějak kouřový granát. Záměrem je dezorientovat a zmást nepřítele, a získat tak taktickou výhodu.“ Při útocích nebo obležení se pouští hlasitá intenzivní americká, respektive „západní“ hudba. „Pokud to děláte celou noc, nepřítelova morálka a schopnost boje klesá. ,Západní hudba‘ není nic pro Iráčany, zato našim jednotkám se obvykle líbí,“ dodává Abel.
„Povinnost“ a opakovanost vnímání uměleckého díla (a zejména hudby, pokud je navíc hlasitá) ho dokáže člověku zhnusit – tedy mučit, ať už je jakkoliv kvalitní a je mu jakkoliv blízké. Navíc daleko lépe bude fungovat něco, co jej svou povahou uráží nebo je mu jinak nepříjemné. A je paradoxní, že zatímco v Iráku jsou hudbou Metalliky, Eminema nebo Christiny Aguilery vyslýcháni a mučeni vojáci a zajatci, západní svět za jejich nahrávky a koncerty platí nemalé peníze. Dobrovolně a rád.
Před několika dny vetoval americký prezident George Bush zákon, který měl zakázat CIA využívat při výslechu kontroverzní techniky. Zákon, který v únoru schválil americký Kongres, vymezil pro CIA devatenáct jasně definovaných technik výslechu. Vedle diskutovaného waterboardingu (který má vyvolávat dojem utonutí) měl zakázat například elektrické šoky, používání psů či předstíranou popravu.
Podle světové lidskoprávní instituce Amnesty International, která se celým problémem také zabývá, se všechny praktiky se dají označit za mučení. Mezi ty méně obvyklé, nicméně velmi účinné, patří právě „mučení hudbou“. Americká společnost 361st Psychological Operations Company (Psy Ops) se použitím hudby při výsleších a vojenských operacích zabývá profesionálně.
Už léta podobných taktik využívají, v Iráku nebo Afghánistánu jsou konkrétní skladby používány k „nalomení“ morálky vězňů, zabránění spánku, prodloužení šoku ze zatčení a k dezorientaci během výslechu. Nejúspěšnější prý je v tomto heavy metal a znělky z amerických seriálů pro děti. Seržant Mark Hadsell z Psy Ops tvrdí: „Tihle lidé nikdy neslyšeli metal. Nechápou to, přijde jim to šílené. Když to pouštíte čtyřiadvacet hodin v kuse, mozek a tělesné funkce začnou zpomalovat, myšlenky jim splývají a jejich vůle je slabá, zlomená. A v téhle chvíli k nim přicházíme my a vyslýcháme je.“
Hadsellovy oblíbené písně jsou Enter Sandman od Metalliky a Bodies od metalové party Drowning Pool pro sountrack k akčnímu filmu xXx, ale vysokou úspěšnost mají i znělky z amerických televizních seriálů pro děti Sezamová ulice a písničky růžového dinosaura Barneyho.
Zní to divně? „Věřte mi, že to funguje. Na tréninku mně nutili poslouchat tři čtvrtě hodiny Barneyho I Love You. Tohle už bych nikdy nechtěl zažít.“ Seržant asi nepatří k těm, kdo by po celém dlouhém dni, stráveném s Barneym, měl potřebu cokoliv zapírat.
Něco jako součást armády
Ve snímku Big Lebowski byl hlavní hrdina, kterého hrál Jeff Bridges, konfrontován na policejní stanici s naštvaným policistou a dostal hrnkem od kafe po hlavě. Později, na cestě domů, si taxikář pouštěl v autě rádio. „Chlape. Měl jsem těžkou noc a nesnáším tyhle děsný Eagles,“ zkusil to Lebowski a řidič ho vyhodil z auta přímo na silnici. Na Lebowského by platili Eagles.
Americký magazín Mother Jones věnoval celé jedno číslo tématu mučení a násilí. Mimo jiné tam zveřejňuje seznam skladeb, které se prý k výslechům používají. Autorka tvrdí, že jde o tajnou, nicméně oficiální informaci. Kupodivu se tam objevují i písně Christiny Aguilery, Prince nebo Bee Gees. Vyšetřovatelé na to jdou i přes urážky a zesměšňování: Fuck Your God (Vy..r se na boha) kapely Deicide (Bohovražda) může mít efekt i skrze text, stejně jako Born in the U. S. A. Bruce Springsteena, America Neila Diamonda nebo White America rapera Eminema.
A jak se k tomu staví sami umělci, že jejich muzika slouží de facto jako nástroj mučení? Bubeník Deicide Steve Asheim je nadšený: „Je to cool. Jsme teď něco jako součást armády!“ Jeho otec, strýc i děda byli vojáci, takže Asheim hrdě dodává: „Já jsem byl vždycky spíš na tu muziku. Ale tímhle jsem se tak trochu zařadil po jejich bok.“ Není sám, kdo si myslí, že tak pomáhá „bojovat proti terorismu“. James Hetfield z rockové kapely Metallica tvrdí, že když léta obtěžovali jejich hudbou rodiče, manželky a milenky, může to platit i na teroristy. „Rozumím tomu. Je to tvrdost, houževnatost té muziky. Je neúprosná... Kdybych poslouchal death metal víc než dvanáct hodin, hráblo by mi. Řekl bych vám úplně všechno.“ Naopak členové Rage Against the Machine napsali na ministerstvo žádost o stažení jejich skladby Bulls on Parade „z playlistu“. A co na to říká RIAA, obdoba českého Ochranného svazu autorského? Zdali CIA a FBI platí poplatky za autorská práva? Asi sotva, když nejsou schopní zaplatit ani telefonní účty...
Kouřový granát
Konkrétně FBI využívá celou škálu praktik. Vězeň je vystavován jasnému světlu a hlasité hudbě šestnáct hodin, pak je na čtyři hodiny pauza. Údajně stačí čtyři dny, aby tím byl vyslýchaný „zlomen“. Používají se také vlajky nebo zuřiví psi, náhlé změny teplot až na extrémní hodnoty. Guantánamo je svými mučicími praktikami ostatně „proslulé“ a tato „bezdotyková“ forma agentům alespoň nešpiní ruce.
Ale hudba se dá použít i plošně. Vojenské operace v Iráku často doprovází Psy Ops se svými aparáty a reproduktory. „Není to ani tak hudba jako spíš ten zvuk,“ říká Ben Abel, mluvčí jednotky armádních psychologických operací ve Fort Bragg. „Je to jako hodit nějak kouřový granát. Záměrem je dezorientovat a zmást nepřítele, a získat tak taktickou výhodu.“ Při útocích nebo obležení se pouští hlasitá intenzivní americká, respektive „západní“ hudba. „Pokud to děláte celou noc, nepřítelova morálka a schopnost boje klesá. ,Západní hudba‘ není nic pro Iráčany, zato našim jednotkám se obvykle líbí,“ dodává Abel.
„Povinnost“ a opakovanost vnímání uměleckého díla (a zejména hudby, pokud je navíc hlasitá) ho dokáže člověku zhnusit – tedy mučit, ať už je jakkoliv kvalitní a je mu jakkoliv blízké. Navíc daleko lépe bude fungovat něco, co jej svou povahou uráží nebo je mu jinak nepříjemné. A je paradoxní, že zatímco v Iráku jsou hudbou Metalliky, Eminema nebo Christiny Aguilery vyslýcháni a mučeni vojáci a zajatci, západní svět za jejich nahrávky a koncerty platí nemalé peníze. Dobrovolně a rád.
