Tříhvězdičkový hotel The Bell v Eppingu nebyl nikdy žádný Ritz-Carlton. Jde o dům z konce 19. století s cihlovou přístavbou z konce šedesátých let 20. století. Bylo to přesně místo, kde znavený cestovatel přespí jednu noc a zase jede dál. Nic nenasvědčovalo, že by se mu někdy mohlo dostat celonárodního věhlasu.
Městská rada se obrátila na soud. Argumentovala tím, že The Bell je stále evidován jako běžný hotel, že ani jeho majitelé, ani ministerstvo vnitra nepožádali o změnu stavebního povolení. Ta je nutná vždy, když se budova začne využívat jinak, než k jakému účelu byla postavena.
Hotel už dlouho nevzkvétal. Když přišly covidové uzávěry, stát v něm ubytoval bezdomovce, kteří z preventivních důvodů nemohli zůstat na ulici. Potom si celý hotel pronajalo britské ministerstvo vnitra a do omšelých pokojů nastěhovalo žadatele o azyl. Nelegálních migrantů připlouvalo na člunech z Francie stále víc a víc a bylo nutné je někam umístit. Tehdejší konzervativní vláda zvolila nejjednodušší řešení. Od soukromých majitelů si začala pronajímat hotely, kam žadatele o azyl ubytovávala.
